Podle Sira Davida Attenborougha může lidstvo dosáhnout udržitelného života na Zemi, pokud se bude řídit pěti pravidly.
Dosáhnout určitého stupně udržitelnosti našeho života je nevyhnutelně potřeba, pokud máme na planetě Zemi i nadále přežít. Jenže jak toho docílit? Poslední dokumenty Sira Davida Attenborougha ukazují nejen jednoduchou krásu přírody, ale také nás konfrontují s klíčovou rolí, kterou v ní sami hrajeme. Naše počínání buď může pomoci planetě přežít, nebo povede k její naprosté destrukci. Jedinou cestou je v zásadě žít ze zdrojů, které nám příroda poskytne a které nenaruší její rovnováhu.
Nebude to jednoduchý život
Před 20 tisíci lety žilo po celém světě méně než 1 milion lidí. Naši předkové žili jednoduše z toho, co jim příroda poskytla, a udržovali svůj život v rovnováze, i když to rozhodně nebyl život jednoduchý. Jejich přežití určovala právě příroda a oni používali svou mysl, aby se poprali s nástrahami tehdejšího světa. Populace prosperovala, stejně jako rostly postupně lidské potřeby, požadavky a touhy.
Kdykoli se před námi objeví nějaký problém, vyřešíme ho – jenže během toho často kompletně přetvoříme povrch Země. Došlo to tak daleko, že planeta počala zcela novou fázi své existence – Antropocén, tedy věk člověka. Věci se vlastně otočily, teď my do značné míry určujeme osud přírody. Jenže člověk na přežití přírody příliš nemyslí a jedná stále chamtivěji a chamtivěji, což ničí kultury, rostliny a zvířata. Podle Davida ale existují způsoby, jak tento trend zvrátit.
Bez velkých změn to nepůjde
Prvním krokem je revoluce energetická, tedy redukce užívání fosilních paliv a jejich náhrada obnovitelnými zdroji. To zpomalí globální oteplování a okyselování oceánů a přinese s sebou čistší vzduch pro všechny. Druhým krokem je revoluce potravinová, což znamená efektivnější produkci jídla a redukci konzumace masa. Dále budeme muset snížit prostor, který obýváme, což přinese více přírodní krajiny a nižší nároky na vodu.
Dalším krokem je péče o vodstva, tedy globální síť bezletových zón a dalších restrikcí na mezinárodní úrovni, které obnoví zdravý stav oceánů, což se projeví i bohatší rybí populací. Následuje návrat k přírodě, tedy obnova divoké flóry a fauny, která kdysi obývala rozsáhlá území a dnes vyhynula nebo jen skomírá. Všechny naše snahy by měly být podepřeny skutečností, že příroda je náš největší spojenec a naše největší inspirace.