Zákaz vstupu obyčejným smrtelníkům: Jaká je záhada ostrova, na kterém stojí jen jeden jediný dům

Surtsey je sopečný ostrov ve vodách Atlantiku a nachází se asi 30 kilometrů od Islandu. Bez účasti jakékoli techniky nebo člověka vyklíčilo v jeho ekosystému rajče. Místo vzniklo velkou sopečnou erupcí, která počala v roce 1963 a v hloubce krásných 140 metrů. Tím došlo ke vzniku tohoto drobného zázraku přírody. Hlavní zájem o něj – poměrně logicky – mají vědci a badatelé z celého světa. V čem je vlastně ostrov s jediným domkem tak podivný?

Místo čistě pro vědecké pozorování

Surtsey tak vznikl střetem mocné sopky a obdobně mocného oceánu. Z tohoto střetu se v roce 1967 zrodil ostrov o velikosti 2,7 kilometrů čtverečních. Příroda však následně opět ukázala svou moc, sílu a vůli. Působení eroze a větrů totiž postupem času ostrov „obrousilo“, takže dnes má jen 1,3 kilometrů čtverečních. Zájem vědců o tento záhadný úkaz se tím však nijak nesnížil. Ostrov je pod ochranou UNESCO a mohou sem pouze vybraní experti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jedná se především o vulkanology, biology a botaniky. Hlavní náplní jejich činnosti je zkoumání toho, jak vzniká a funguje ekosystém, který je zcela prost lidského zásahu. V současné době na Surtsey roste asi 70 druhů rostlin, žije tu také hmyz, tuleni a různé druhy ptáků. Uprostřed je pak jediný dům, kde spí právě přítomní vědečtí pracovníci. Před vstupem musí být každý důkladně očištěn a prozkoumán, aby prostředí nijak nenarušil.

Zahubení rajčete

Přes všechna tato opatření si však příroda našla cestičku a na ostrově vyrostlo rajče, což přítomné i další vědce značně překvapilo. Rostlina byla následně odstraněna, aby se nestala invazivním druhem. Jinak by totiž hrozilo narušení místní jedinečné flóry. Celkově jsou známky lidské činnosti na ostrově zcela minimální, jen ty nutné pro vědecký provoz. Kromě zmíněného domu pro vědce – případně trosečníky – je tu heliport a maják.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ten byl postaven v roce 1977 a v roce 2007 měl být původně odstraněn. Protože se ostrov sám nachází daleko od lidského osídlení a přístup sem je kontrolován, jsou možnosti poškození místního prostředí skutečně velmi malé. Ostrov nebyl nikdy lidmi trvale osídlen, v chráněné zóně kolem něj však docházelo k výlovu ryb, a to i přes ustanovený zákaz. Krom rybolovu je zakázáno i potápění, které ruší živočišné druhy v místních vodách.

Místo, které pomalu, ale nejspíš nadobro mizí

Dále platí zákaz zanášení nových druhů směrem na ostrov, zanechávání odpadu a také přinášení nových minerálů nebo půdy odjinud. Když skončily „porodní“ erupce, byl kolem ostrova badateli zaveden systém souřadnic, který pomáhal s měřením pobřeží a rozlohy. Doba 20 let od vzniku pak jasně prokázala, že se ostrov pomalu propadá a ze své výšky ztratil už víc jak metr. Pokles byl stanoven na 20 centimetrů za rok, postupně se ale zpomalil.

V 90. letech 20. století činil jen 1–2 centimetry za rok. Na tom se podílí více faktorů, jako stlačení sedimentů a klesající litosféra. Každý rok ostrov ztrácí asi 10 000 metrů čtverečných povrchu, rychlost eroze se však má v budoucnu snižovat. Vítr i proudy momentálně odnáší jen snadno dostupný materiál a tuhá láva zde stále zůstává. I tak ale ostrov za několik stovek let nejspíš zcela podlehne a zanikne jako další malá území.