Odhalování pytláctví v Rumunsku. Vědci k mapování nelegálního lovu zvířat využili místní zprávy

Rumunsko nemá centrální databázi pytláctví. Vědci proto složili první ucelenou mapu nelegálního lovu z více než tisícovky novinových článků.

Když tým z bukurešťské univerzity začal zkoumat rozsah pytláctví v zemi, která hostí největší evropské populace medvědů, vlků i rysů, narazil na paradox. Policejní spisy, soudní záznamy ani lovecká inspekce nenabízely nic, co by se dalo systematicky zpracovat: žádná centrální evidence, žádný jednotný registr incidentů. Hlavní autorka studie Andra Claudia Neagu v tiskové zprávě popsala, že tým se proto obrátil na jedinou vrstvu, která pokrývala celou zemi konzistentně: lokální a celostátní online média. Výsledkem je studie publikovaná letos v dubnu v časopise Nature Conservation, která z novinových stop vykreslila obraz fenoménu, jejž stát sám dosud nezmapoval.

Sedm tisíc textů, tisíc použitelných případů

Metodika studie připomíná spíš investigativní redakční práci než klasický biologický výzkum. Vědci prohledali 58 regionálních a 8 celostátních online titulů, alespoň jeden z každého rumunského kraje. Hledali rumunská klíčová slova pro pytláctví, nelegální lov a nelegální rybolov. Vrátilo se jim 7 558 textů. Po filtraci duplicit, irelevantních zmínek a článků bez konkrétního incidentu zůstalo 1 105 záznamů z let 2007 až 2024. U každého kódovali místo, datum, druh zvířete, typ události, motivaci, metodu lovu i to, zda případ měl nějaké právní vyústění. Pak na data pustili statistické nástroje včetně korespondenční analýzy, která ukázala, které kombinace druhů, motivací a krajů spolu nejsilněji souvisejí.

Důležitý detail: 71 % analyzovaných článků popisovalo přistižení pytláků přímo při činu, dalších téměř 20 % se týkalo domovních prohlídek. Mediální obraz pytláctví v Rumunsku je tedy převážně obrazem zachycených zásahů, skutečné „temné číslo“ zůstává neznámé.

Co pytláci loví a kde

Nejčastějším terčem jsou kopytníci. Objevili se ve 461 článcích, tedy ve 42 % souboru. Dominuje srnec obecný s 249 zmínkami a divočák se 181. Druhou nejsilnější skupinou jsou ryby a vodní druhy (374 článků), přičemž karas stříbřitý figuruje v 70 a kriticky ohrožení jeseteři ve 43 případech. Velké šelmy se objevují méně často, ale o to citlivěji: medvěd hnědý v 69 článcích, vlk šedý v deseti.

Geograficky vede kraj Tulcea se 103 články, logicky, protože zahrnuje dunajskou deltu, ráj nelegálního rybolovu (88 článků jen z tohoto kraje). U kopytníků je nejaktivnější Bacău na severovýchodě, u velkých šelem Mureș v Transylvánii. U ptáků vyčnívá Galați, další dunajský kraj.

Motivace zůstala ve většině případů nejasná, u 59 % článků ji nebylo možné určit. Tam, kde data byla, vedl komerční prodej masa a živočišných produktů (212 článků), následovalo osobní využití (137) a trofejní lov (131). U medvědů a vlků výrazně vystupoval konflikt s místními komunitami: nízká tolerance k predátorům hospodářských zvířat, nikoli organizovaný obchod.

Tresty existují, ale verdikty se ztrácejí

Rumunsko má legislativní rámec. Zákon o myslivosti stanoví za pytláctví šest měsíců až tři roky vězení nebo pokutu. Rybářská legislativa za použití elektřiny, výbušnin či jedů počítá se stejnou sazbou plus zákazem rybolovu na jeden až tři roky. Problém je jinde. Studie výslovně konstatuje, že veřejné informace o finálním vyřešení případů jsou vzácné. Noviny napíšou o zadržení, ale jak případ dopadl u soudu, se z otevřených zdrojů většinou nedá zjistit. K tomu autoři přidávají nedostatečné vymáhání práva, omezené kapacity strážců a slabé financování moderních monitorovacích technologií. Proč stát dosud nevybudoval centrální databázi, oficiálně nikdo nevysvětlil; studie naznačuje spíš souběh institucionálních a kapacitních limitů než jeden konkrétní politický důvod.

Jak si stojí Česko

Česká republika je v jiné situaci, ale ne tak odlišné, jak by se mohlo zdát. Centrální justiční statistiky existují: Český statistický úřad eviduje odsouzení za pytláctví podle § 304 trestního zákoníku, v roce 2019 jich bylo dvanáct. Veřejně přístupnou databázi pytláckých incidentů rozčleněnou podle druhů, metod a lokalit, tedy něco srovnatelného s tím, co rumunští vědci teprve museli vytvořit z novin, se nám ale dohledat nepodařilo.

U konkrétních druhů je český kontext výrazně jiný. Medvěd hnědý se v Beskydech vyskytuje v počtu jednoho až čtyř jedinců, pytláctví tu není hlavní hrozba. U vlka obecného je situace vážnější: záchranné programy označují nelegální odstřel za jednu z nejvýznamnějších příčin ohrožení a první zdokumentovaný případ nelegálního zabití vlka v Česku pochází z dubna 2019. Srnec a divočák jsou u nás běžná lovná zvěř a pytláctví se u nich řeší jako trestný čin, ne jako ochranářský problém.

Noviny jako nouzový radar

Metoda má zjevné limity a autoři je nepřikrášlují. Média přirozeně víc píšou o medvědech než o karasech, takže některé druhy mohou být nadreprezentované a jiné podhlášené. Novinový článek není policejní protokol. Přesto v prostředí, kde stát nenabízí souvislá data, 1 105 kódovaných incidentů vykreslilo vzorec, který by jinak zůstal roztříštěný v desítkách regionálních redakcí. Studie výslovně říká, že má sloužit jako podklad pro vytvoření národní protipytlácké strategie. Zda rumunské úřady tento podklad využijí, zatím nikdo nepotvrdil.

Mediální vrchol pytláctví v Rumunsku přišel v roce 2011 se 108 články. Od té doby čísla kolísají, ale problém nezmizí, mění se jen to, kdo ho sleduje. Zatím to nejsou úřady, ale vědci s přístupem do novinových archivů.