„Střet smrtícího asteroidu se Zemí“ –⁠ i na takovou situaci mají astronomové připravený plán

Snímek Netflixu „K Zemi hleď“ je satirickou katastrofickou komedií o dvou astronomech. Ti vyrážejí varovat lidstvo před nevyhnutelným dopadem asteroidu na planetu. Nikoho to ale, jak se zdá, nezajímá. Ústřední otázkou snímku je naše reálná šance vypořádat se s 10kilometrovým asteroidem, který se řítí naším směrem. Tato velikost odpovídá tělesu, které stálo za zkázou dinosaurů. Studie astronomů z univerzity v Kalifornii nabízí odpověď.

Lidstvo versus velká skála

Pokud bychom měli jen 6 měsíců času, dokázali bychom naši civilizaci zachránit? Díky práci astronomů Phillipa Lubina a Alexandra Cohena máme ovšem odpověď. Podle nich je Země schopna se vypořádat s takto velkým asteroidem, cokoli jen lehce většího by už však bylo nad naše síly. Existuje několik verzí, co by se dalo dělat, včetně zásahu tělesa v zájmu odklonu jeho dráhy mimo Zemi. To by ovšem vyžadovalo více času než onoho půl roku.

iZdroj fotografie: Pxhere

Další možností je jeho odpaření, tedy změna z pevného stavu na oblak plynu. To by vyžadovalo obrovské množství energie, které oba odhadli na 50násobek současného jaderného arzenálu. Tato varianta je tudíž mimo diskusi. Pak se nabízí postup asteroid rozlomit na více menších kousků, jejichž dopad by způsobil znatelně menší škody. Tato možnost je ovšem také nerealistická, protože by ji lidstvo nepřežilo.

Jiný počet částí, ale stejný objem

Ač by měl totiž asteroid jakýkoli počet částí, uvolnil by do atmosféry stále stejné množství energie. Teplota by tak vzrostla asi na 300 stupňů Celsia, což by lidstvo přežilo pouze pod vodou. „Výsledná škoda na prostředí Země by však byla zcela katastrofální.“ Místo toho se astronomové zamýšlí nad možností zasáhnout asteroid tak, aby se drahou vychýlil mimo Zemi. Termonukleární zbraně by dokázaly vynést až 340 kilotun výbušnin.

Jen pro srovnání, bomba Little Boy shozená na Hirošimu měla „jen“ 15 kilotun. Plán je poměrně komplexní a nejdřív by bylo potřeba nálož vyslat pomocí nejsilnější pozemské rakety. Daly by se použít stroje NASA, případně zařízení společnosti SpaceX. Obě musí také proniknout povrchem tělesa, aby jejich výbuch měl skutečný efekt. Asteroid by se ovšem pohyboval mnohem rychleji, než na jaké stavy jsou tyto stroje aktuálně navrženy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Výbuch a dopad

Dalším problémem je nejistota efektivity exploze. Tady jak moc kinetické energie (schopné pohnout onou skálou) tento výbuch vlastně vygeneruje. Jako příklad uvádí astronomové jaderný test v Nevadě v roce 1962. Ten zahrnoval explozi 104 kilotun na dně šachty hluboké 194 metrů. Výbuch vyhodil do vzduchu víc jak tunu zeminy a vytvořil kráter o hloubce 100 metrů a šířce 390 metrů. Půda byla vyhozena do výšky 90 metrů.

Problém je, že tento efekt odpovídá jen 2,3 % síly výbuchu, výtěžnost je tedy extrémně nízká. Při takovém poměru by destrukce asteroidu o velikosti 10 kilometrů vyžadovala takových bomb 8 000 a 100 kilotun nálože na každé z nich. Od roku 1962 se samozřejmě technika dávno posunula. Je však stále nejisté, zda by bylo možné upravit současné rakety na proveditelnost takto specifického zákroku. Nota bene ve vesmíru.

Scénář pro samotný odpal

Předpokládejme tedy, že se na nás řítí 10 kilometrů velký asteroid o rychlosti 10 kilometrů za vteřinu. Pokud máme upozornění 6 měsíců předem, raketa musí být odpálena 1 měsíc po zachycení, aby zasáhla cíl 1 měsíc před dopadem. To nám ovšem nedává moc času ani na modifikace, ani na testování. Současná lidská technologická úroveň je tak akorát na hranici toho, kdy by se s takovým problémem dokázala vypořádat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Kometa NeoWise měla například velikost 5 kilometrů a nejblíže Zemi proletěla v červenci roku 2020. To bylo jen 4 měsíce poté, co byla poprvé zpozorována. Naštěstí proletěla bez následků, byla ovšem na kolizním kurzu s naší Zemí. Mohla se přiblížit až na 100 kilometrů, což by nám na reakci dalo jen velmi málo času. Takové případy jsou naštěstí obecně velmi vzácné a opravdu velké asteroidy se vyskytnout tak jednou za 100 milionů let.

Báli jste se někdy opravdu jakékoli vesmírné hrozby?

Zdroj: DiscoveryMagazine