Až Země dokončí velký cyklus, umře všechno živé na planetě. Vědci předpověděli definitivní konec

Tento proces bude přitom dle badatelů poměrně rychlý a nezachrání nás už ani kolonizace jiných světů. Životodárný plyn totiž nelze dlouhodobě udržet na žádné další planetě, ani na těch potenciálně obyvatelných. A nová studie uvádí, že ten náš nám vystačí ještě tak na jednu miliardu let. Událost, při které došlo k jeho velkému příkonu, nastala před 2,4 miliardami let, jenže Země se za onu miliardu let vrátí na počátek svého cyklu.

Bez kyslíku nebude nic

Až k predikovanému restartu dojde, bude zemská atmosféra velmi bohatá na metan, ale kyslíku tu bude opravdu poskrovnu. Stejná studie také podotýká, že díky této vlastnosti všech planet je zbytečné hledat někde jinde jakýkoli život. I naše vlastní kolonizační snahy budou jen snahou získat čas, protože tento cyklus nás čeká naprosto kdekoli. Pesimistický výhled vyšel z klimatického modelu Technického institutu ve státě Georgia.

iZdroj fotografie: Pxhere

Počítačová simulace počítala se změnou jasu Slunce a příslušným poklesem hladiny oxidu uhličitého. Ten se při zvyšující se teplotě rozpadá a méně oxidu uhličitého vede k menší míře fotosyntetického života. Což v první řadě znamená úbytek rostlin a tedy až raketově prudký pokles hladiny kyslíku. Jednoduše ho nebude mít co vyrábět. Dřívější modely obdobného typu počítaly se zmizením zemských oceánů přibližně v horizontu 2 miliard let.

Udušení ještě před oceány

Novější model vychází ze 400 000 předchozích provedených simulací a dochází k závěru, že se život udusí ještě dávno před odpařením veškeré povrchové vody. Jenže jak to tak vypadá, bude úbytek kyslíku mnohem rychlejší, než si dosud kdo dovedl představit. „Pro představu po tomto procesu zůstane asi jedna miliontina množství dnešního kyslíku,“ uvedl Chris Reinhard, který je jedním z autorů studie i modelu.

iZdroj fotografie: Pxhere

Budoucí proces je nevyhnutelným následkem neustále rostoucího solárního proudění. Tyto projevy jsou tlumeny sílami mezi atmosférou a hladinou oceánů, tyto vrstvy tak tvoří štít proti sluneční aktivitě. Vzhledem k odhadované rychlosti nejspíš nehrozí jakákoli možnost postupné adaptace jakýchkoli organismů na nové podmínky. Maximálně najít další zdroje kyslíku v jiném stavu, který by bylo možné následně použít.

Vymyslí do té doby lidstvo nějaký způsob přežití?

Zdroj: NatureGeoscience