Arktida se během několika desetiletí výrazně proměnila. Ubývá led a přibývá extrémních požárů

Mezi lety 2006 a 2020 ztratila Arktida třetinu letního mořského ledu. Zpráva NOAA z prosince 2020 popisuje region, který se přeladil do trvale jiného režimu.

Foto: PxHere

14. září 2006 zaznamenaly družice letní minimum mořského ledu o rozloze 5,7 milionu km². O čtrnáct let později, 15. září 2020, ukazovaly přístroje 3,74 milionu km². Pokles o téměř dva miliony čtverečních kilometrů, tedy o plochu pětkrát větší než celá Česká republika, není jednorázový výkyv. Je to strukturální proměna celého polárního systému, kterou zachytila zpráva Arctic Report Card 2020 vydaná americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru. Z pohledu roku 2026 jde o historický dokument, jehož hlavní varování ale mezitím potvrdil i Mezivládní panel pro změnu klimatu.

Méně ledu a hlavně mladší led

Samotná plocha je jen polovina příběhu. Arktický led totiž zároveň dramaticky omládl. V březnu 1985 tvořil nejstarší led, starší než čtyři roky, celých 33 % ledové pokrývky. V březnu 2020 to bylo 4,4 %. Silný víceletý led, který odolával letnímu tání, byl nahrazen tenkým jednoletým příkrovem, jenž se v teplých měsících snadno rozpadá.

Chronologie rekordů ukazuje, jak rychle se posunuly hranice normálu. Rok 2007 přinesl šokový propad letního minima. Už o pět let později ho překonal rok 2012 s historickým minimem 3,39 milionu km². Minimum v roce 2020 bylo druhé nejnižší v celé 42leté satelitní řadě. Zároveň šlo teprve o druhý případ, kdy plocha klesla pod čtyři miliony. Po roce 2007 se letní minimum už nikdy nevrátilo na předchozí úroveň. Rekordy nepadají jednou za generaci. Padají jednou za pár let.

Teploty, sníh a 38 °C za polárním kruhem

Teploty nad arktickou pevninou byly v období od října 2019 do září 2020 druhé nejvyšší přinejmenším od roku 1900. Šlo o sedmý rok v řadě, kdy teplotní anomálie překročila +1 °C oproti průměru 1981–2010. V devíti z posledních deseti let byla překročena stejná hranice. Jinými slovy: i roky bez absolutního maxima dnes v Arktidě vypadají jako někdejší extrémy.

Symbolem se stalo 20. června 2020, kdy sibiřský Verchojansk naměřil 38 °C. Světová meteorologická organizace hodnotu o rok a půl později oficiálně uznala jako rekord pro oblast na polárním kruhu nebo severně od něj. Ale důležitější než jedno číslo na teploměru byly souběžné dopady: v první polovině roku 2020 byly zimní a jarní teploty v sibiřské Arktidě o 3 až 5 °C nad normálem. Výsledek? Rekordně nízké červnové zasněžení v eurasijské Arktidě za celých 54 let družicového měření, velmi časná ztráta ledu v Laptěvově a Karském moři a bezprecedentní rozsah požárů v Jakutsku.

Pobřeží se drolí, oceán stoupá

Změny se neomezují na led a vzduch. Na 13 ze 14 sledovaných permafrostních pobřeží eroze od začátku 21. století zesílila. V Beaufortově moři narostla o 80 až 160 %. Mechanismus je přímočarý: méně mořského ledu u břehu znamená delší sezónu, kdy vlny narážejí na rozmrzající permafrost.

Arktický pevninský led přitom kolem roku 2020 zvyšoval hladinu světového oceánu tempem asi 1,1 milimetru ročně:

• Grónský ledový příkrov přispíval zhruba 0,7 mm/rok
• Ostatní arktické ledovce a ledové čepice přidávaly asi 0,4 mm/rok

Milimetr ročně nezní dramaticky. Jeho účinek se však kumuluje a tempo růstu se zrychluje. Grónský led má navíc obrovskou setrvačnost: i kdyby se oteplování zastavilo, ztráty by pokračovaly po staletí.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Otázka, zda mizící arktický led přímo ovlivňuje počasí ve středních šířkách, zůstává v klimatologii otevřená. Jedna studie spojuje úbytek ledu v Barentsově moři s vyššími sněhovými extrémy v Evropě, širší analýza trendů z roku 2023 ale jasný vztah mezi arktickým zesílením a velikostí evropských chladných extrémů nenašla. Arktida je spíš modulující faktor evropské cirkulace, ne její jediný vypínač.

Česká republika se přitom sama o sobě otepluje tempem asi 0,3 °C za desetiletí. Přibývá letních a tropických dnů, ubývá mrazových. Podle ČHMÚ je nárůst extrémů v Česku jednoznačně spojen s probíhající klimatickou změnou, bez ohledu na to, kolik z toho připadá přímo na Arktidu.

Nový normál, ne jednorázový kolaps

Arctic Report Card 2020 nepopisuje katastrofu jednoho roku. Popisuje patnáctiletý přechod do stavu, který autoři shrnuli třemi slovy: teplejší, méně zamrzlá a biologicky změněná Arktida. Existují i drobné světlé body: populace grónských velryb v pacifické Arktidě rostou díky vyšší produkci planktonu. Jenže stejná změna otevírá prostor kosatkám, lodnímu provozu a hluku. Systém nemá jen poražené; má i dočasné vítěze, kteří profitují z rozpadu starého pořádku.

IPCC mezitím posunul debatu od „jestli“ k „kdy“: Severní ledový oceán pravděpodobně zažije první září prakticky bez ledu ještě před rokem 2050, a to ve všech posuzovaných emisních scénářích. Mořský led je přitom podle panelu při zastavení oteplování v horizontu let až desetiletí obnovitelný. Grónský ledový příkrov takovou šanci nemá.

Zpráva z prosince 2020 je dnes pět a půl roku stará. Trendy, které zachytila, pokračují.