V letadlech se šíří sedačkový squatting. Lidé odmítají platit příplatek za místo, tak si sednou na cizí a čekají

Sedačkový squatting, kdy si cestující sedá na místo, za které nezaplatil, a čeká, jestli mu to projde.

Foto: Pickpik

Představte si scénu: plný Ryanair do Malagy, boarding běží, vy máte v ruce palubní vstupenku s místem 14F u okna, za které jste zaplatili. Jenže v řadě 14 už sedí cizí člověk, nohy natažené, sluchátka v uších, pohled z okna. „Tohle je moje místo,“ řeknete. Pokrčení ramen. „Vždyť vedle je volno.“ Přesně takhle vypadá sedačkový squatting, virální trend, který v posledních měsících zaplavil sociální sítě a který palubním posádkám přidělává práci v nejméně vhodném okamžiku: když tikají minuty do odletu a ulička se plní dalšími cestujícími.

Jak aerolinky vytvořily pobídku k obsazování cizích sedadel

Mechanismus je prostý. Nízkonákladoví dopravci rozpojili základní jízdenku od konkrétní pozice v kabině. Ryanair přidělí cestujícímu bez zaplacené rezervace náhodné sedadlo při odbavení, které se otevírá pouhých 24 hodin před odletem. Kdo si místo koupí, získá přístup k odbavení už 60 dní předem, a s ním i jistotu, že bude sedět tam, kde chce. easyJet funguje obdobně: bezplatné přidělení při odbavení, anebo výběr za příplatek od necelé libry za zadní řady až po 13 liber za první řadu s extra prostorem na nohy.

Čím ostřeji dopravce rozlišuje mezi „náhodným místem zdarma“ a „lepší polohou za peníze“, tím silnější motivaci část pasažérů cítí systém obejít. U krátkého letu za pár stovek korun může příplatek za okno nebo řadu u nouzového východu tvořit třetinu celkové ceny letenky. A tak se rodí kalkulace: riziko trapné výměny v uličce versus dalších 300 korun navíc.

Proč spor o sedadlo ohrožuje víc než jen náladu na palubě

Pojem „plane squatters“ zpopularizoval tiktokový účet @shannonella_ a rychle se rozšířil do médií. Euronews popsal vzorec jako obsazení žádanějšího místa a vyčkávání, zda se někdo ozve. Jenže to, co na videu vypadá jako neškodná drzost, na palubě generuje reálný provozní problém.

Palubní vstupenky se nekontrolují u každého sedadla automaticky; posádka zasahuje teprve ve chvíli, kdy vznikne spor. Letušky a stevardi v tu chvíli ověřují doklady, vyjednávají, případně přesvědčují squattera k přesunu. Tohle všechno se děje, zatímco ulička je ucpaná, přihrádky se plní a letadlo musí dodržet slotový čas. Podle kampaně EASA „Not on my flight“ dochází v evropském vzdušném prostoru k ohrožení letu neposlušným cestujícím každé tři hodiny, a nejméně 70 % těchto incidentů obsahuje prvek agrese.

Svévolné přesazení navíc narušuje rozložení cestujících mezi zóny kabiny, což může ovlivnit výpočty hmotnosti a vyvážení letadla. I „banální“ hádka o okno tak zasahuje bezpečnost dvojím kanálem: fyzickým rozmístěním osob a odvedením pozornosti posádky od jejích primárních povinností.

Co hrozí tomu, kdo odmítne uvolnit cizí místo

Podmínky easyJetu to formulují jednoznačně: neuposlechnutí instrukcí posádky nebo pozemního personálu může vést k odstranění z letadla i k ukončení další přepravy. Euronews cituje palubní průvodčí Addie, podle níž už samotná neschopnost splnit jednoduchý pokyn „sedněte si na přidělené místo“ může být důvodem k vyloučení z letu. V americkém prostoru FAA připomíná, že zasahování do povinností posádky porušuje federální právo; sankce dosahují až milion korun za jediné porušení.

Praktický návod pro cestujícího, který najde své zaplacené sedadlo obsazené:

• Zkontrolovat vlastní palubní vstupenku.
• Jednou klidně upozornit dotyčného.
• Při odporu okamžitě přivolat palubní personál.

Dlouhé dohadování v uličce škodí všem: vám, posádce i ostatním pasažérům za vašimi zády.

Sedačkový squatting na linkách z Prahy a Brna

Trend se netýká jen vzdálených destinací. Z pražského letiště operují Ryanair, easyJet i Wizz Air, tedy přesně ti dopravci, kteří výběr sedadla nabízejí jako samostatnou placenou službu. Z brněnského letiště v letním řádu 2026 létá Ryanair pravidelné linky do Londýna Stansted, Malagy a Milána Bergama. Podmínky pro vznik konfliktu na českých odletech tedy existují, byť veřejná incidentová statistika pro tuzemské linky chybí.

Rozprodej jednotlivých složek letenky přitom dávno překročil hranice nízkonákladového segmentu. Lufthansa v nejlevnějším tarifu Economy Light účtuje za standardní místo na krátkých a středních trasách 10 eur; zdarma ho dostanete až od tarifu Economy Classic. Hranice mezi „levným“ a „tradičním“ dopravcem se v tomto ohledu stírá. Rozhodující je, jak agresivně aerolinka zpeněžuje polohu v kabině.

Regulátoři začínají tlačit na cenovou architekturu aerolinek

Že problém vnímají i úřady, dokládá krok britského Úřadu pro hospodářskou soutěž a trhy, který od června 2026 vyšetřuje Ryanair kvůli zpoplatnění místa vedle dítěte. Podle CMA stojí takové „povinné rodinné sedadlo“ na webu Ryanairu 4,5 až 13,5 eura, nejčastěji kolem 200 korun za let. Regulátor zkoumá, zda dopravce nepřeklápí bezpečnostní povinnost (usadit malé dítě vedle rodiče) do vedlejšího poplatku pro zákazníka.

Právě tato cenová architektura, kde i samozřejmost jako sezení vedle vlastního potomka vyžaduje doplatek, živí frustraci, z níž squatting vyrůstá. Aerolinky volí levnější model kontroly až ve chvíli sporu místo preventivního ověřování každého usazení u dveří, protože důslednější postup by zpomalil nástup a zkomplikoval operativní přesuny, které si dopravci vyhrazují z provozních důvodů.