Ačkoliv některé státy ve svém trestním právu stále uplatňují trest smrti, veřejné popravy jsou už dávno minulostí. Málokdo však tuší, že například poslední poprava gilotinou proběhla až v 70. letech 20. století. Samotná gilotina byla dlouho považována za jeden z nejhumánnějších způsobů popravy, při kterém došlo téměř k okamžité smrti a oběť netrpěla. Nedávné studie však naznačují, že to možná není úplně pravda.

Okamžitá poprava gilotinou

Gilotina představovala hrůzný vynález, který se zrodil během Velké francouzské revoluce na konci 18. století. Masivní vlna revoluce a reforem si vyžádala tisíce obětí, které bylo potřeba okamžitě odsoudit a popravit. Veřejné popravy byly v té době na denním pořádku. Kdyby měl všechny popravy provádět kat, pravděpodobně by brzy podlehl vysílení. Proto se zrodila gilotina, která proces veřejných poprav výrazně usnadnila.

V pozdějších letech byla navíc poprava gilotinou vnímána jako jeden z nejhumánnějších způsobů popravy. Předpokládalo se, že po useknutí hlavy okamžitě nastává smrt. Některé případy však reportují svalové odezvy i několik desítek vteřin po setnutí zločincovy hlavy. Jedná se však o pouhé nervové záškuby, vědomí člověka je už dávno usmrceno.

iZdroj fotografie: Unknown author / Creative Commons / CC BY-SA

Poslední veřejná poprava sériového vraha

Popravy zločinců a zrádců v minulosti představovaly veřejnou akci, které se mnohdy účastnili všichni obyvatelé města. Od veřejných poprav se začalo postupně upouštět během první poloviny 20. století. Poslední veřejná poprava gilotinou proběhla v roce 1939. Posledním veřejně popraveným trestancem byl sériový vrah Eugen Weidmann. Popraven byl před očima stovky lidí, které krvavá podívaná doslova rozohnila. Došlo k masivní davové hysterii, při které si lidé v krvi dosouzeného máčeli kapesníky a následně došlo k několika výtržnostem. Po této zkušenosti byly veřejné popravy zakázány.

Gilotina se používala až do 70. let

Samotná gilotina se však k popravám používala ještě dalších čtyřicet let. Do zaslouženého důchodu odešla až v roce 1977, téměř po dvou stech letech nepřetržité služby francouzskému národu. Posledním trestancem, kterého čekala poprava gilotinou, byl Hamida Djandoubi. Hamida byl tuniský imigrant, kterého francouzská policie usvědčila z mučení a zavraždění jeho francouzské přítelkyně Elisabeth Bousquet.

Mrazivá historie gilotiny – zabijáckého nástroje, který byl vyroben s dobrými úmysly

Popraven byl ve 4 hodiny 40 minut ráno na dvoře věznice Baumetter v Marseille. Po vykonání tohoto posledního rozsudku obletěla francouzská média zpráva, že Hamida Djandoubi ještě 30 vteřin po popravě vnímal. Právě tato zpráva zapříčinila kompletní zákaz používání gilotiny.