Izolovaný ostrov chrání před pandemií, ale zhoršuje přežití po jaderné zimě. Faktory odolnosti jdou v katastrofách proti sobě

Ostrovy měly za covidu třikrát nižší nadúmrtnost než pevninské státy. Nová studie však ukazuje, že tatáž izolace může zemi po globálním šoku odříznout od léků i paliva.

Zdroj fotografie: Pixabay

Moře kolem pobřeží působí jako přirozená karanténa. Osm vědců v čele s Florianem Ulrichem Jehnem proto zkoumalo, kde na planetě má civilizace největší šanci ustát globální katastrofu. Jejich přehledová studie, kterou 23. srpna 2026 otiskl odborný časopis Global Challenges, prošla 3 200 dokumentů. Po důkladném třídění z nich zbylo 75 prací o jaderné zimě, pandemiích, kyberútocích i sopečných erupcích, které autoři doplnili o odborně vybranou literaturu. Jako odolná země v nich nejčastěji figuruje Austrálie, kterou tým označuje za „ostrov velikosti kontinentu“. Vlastnost, jež ji chrání před virem, se jí ovšem v jiném scénáři může vymstít. Odolnost se totiž chová jako váha s mnoha závažími. Co přidáte na jednu misku, často chybí na druhé.

Pandemie: proč ostrov vyhrává první kolo

Badatelé rozdělili hrozby do tří velkých skupin. První tvoří náhlé zastínění Slunce: jaderná zima, sopečná zima nebo dopad planetky. Druhou představuje celosvětový výpadek infrastruktury, tedy geomagnetické bouře, elektromagnetický impulz z jaderného výbuchu ve vysoké atmosféře a kybernetické útoky. Třetí skupinu obsazují biologická rizika: pandemie a biologické zbraně.

Právě u nákaz se ostrovní poloha vyplácí nejzřetelněji. Země obklopená vodou má málo vstupních bran, takže snáz zavře hranice, uplatní karanténu a zastaví import infekce. Čísla z covidu to dokládají přesvědčivě: ostrovní státy zaznamenaly 64,8 nadbytečného úmrtí na 100 000 obyvatel, zatímco ty bez mořské hranice 194,3. Území, která v letech 2020 a 2021 sázela na strategii úplného vyloučení viru, dopadla výrazně lépe než ostatní.

Mezi příklady výhodných rysů studie řadí kromě ostrovů obecně i Bhútán, Island, Západní Austrálii, Norsko a Japonsko. Austrálie má navíc v záloze Tasmánii, kterou autoři označují za možné „útočiště v útočišti“. Ostrov za ostrovem, závora za závorou.

Jaderná zima a zhroucení obchodu: když se z hradby stane past

Druhá kapitola příběhu vypadá podstatně temněji. Odlehlost sice snižuje riziko, že na zemi dopadne hlavice přímo, jaderná zima však působí planetárně. Klesne sluneční záření, ochladí se, propadnou se úrody a zadrhne se mezinárodní trh s potravinami.

Malý ostrov, který dováží většinu toho, co spotřebuje, se v takové situaci ocitá v pasti. Uzavřené obchodní trasy znamenají nedostatek nafty, hnojiv, léků, náhradních dílů i technologií. Moře, jež předtím zadržovalo virus, teď brání v příjezdu pomoci. Stejná logika platí pro kolaps infrastruktury: izolovaná země těžko shání vstupy, bez nichž nerozjede elektrárny ani nemocnice.

Austrálie z téhle pasti vyklouzne lépe než drtivá většina ostrovů. Je obrovská, má pestrou škálu podnebných pásem, dlouhé vegetační období, silnou zemědělskou produkci, rozsáhlou energetickou infrastrukturu a průmysl. Leží také na jižní polokouli, kterou modely jaderné zimy zasahují mírněji. Autoři zmiňují dokonce desítky současných i opuštěných dolů jako možný úkryt před ultrafialovým zářením nebo radioaktivním spadem. Slabinou zůstává spojenectví se Spojenými státy, které zvyšuje pravděpodobnost, že se Austrálie stane jaderným terčem.

Nový Zéland má podobné trumfy v izolaci a jídle, jenže disponuje skromnější průmyslovou základnou, aktivními sopkami a pobřežím vystaveným tsunami. A obě země by podle studie pravděpodobně zápasily s potížemi, kdyby je svět odstřihl od dovozu léků, pohonných hmot a hnojiv. Obchod a spolupráce tak patří k samotnému jádru přežití.

Faktory odolnosti, které si navzájem podrážejí nohy

Jádrem studie je střet vlastností, které v jednom scénáři chrání a v jiném oslabují. Nejostřejší konflikty vypadají takto:

• Izolace vs. obchod: brzdí patogeny, ale komplikuje přístup k mezinárodní pomoci.
• Jižní polokoule vs. průmysl: mírnější dopad jaderné zimy, zato menší globální výrobní kapacita.
• Velký průmysl vs. digitální závislost: umožňuje obnovu a náhradní výrobu, ovšem visí na sítích zranitelných kyberútokem, elektromagnetickým impulzem či rozsáhlým výpadkem proudu.
• Centralizace vs. decentralizace: jednotné vedení rychle rozhoduje, rozptýlená struktura lépe snáší výpadky.
• Vysoké výnosy vs. chemie: intenzivní zemědělství uživí víc lidí, dokud jsou k dispozici hnojiva a pesticidy.

Existují ale i faktory, které pomáhají téměř vždy. Autoři opakovaně vyzdvihují kvalitní státní správu, nízkou korupci, nižší nerovnost, sociální soudržnost a důvěru. Při covidu se vazba projevila přímo: země s vyšší důvěrou ve vládu, efektivnějším úřednickým aparátem a pevnějším právním státem vykazovaly nižší úmrtnost a vyšší proočkovanost. Legitimní instituce dokážou rychle zmobilizovat zdroje a přesvědčit lidi, aby nepříjemná opatření dodržovali.

Pxhere

Proto se ve srovnání vedle Austrálie objevují i Švýcarsko, Argentina, Brazílie, Uruguay či Island. Jen Austrálie, Nový Zéland a Japonsko se ale probojovaly mezi nejzmiňovanější země ve všech třech kategoriích rizik; přímo jmenovaná napříč všemi je pouze Austrálie. Pořadí se přitom podle typu pohromy přeskupuje. Při geomagnetické bouři trpí vysoké zeměpisné šířky včetně Kanady, Skandinávie, Pobaltí, severního Německa, a paradoxně i Tasmánie a Nového Zélandu.

Doporučení pro vlády zní střízlivě: zařadit globální katastrofy do národních registrů rizik, posílit potravinové rezervy a semenné banky, předem vyjednat dohody o krizovém obchodu a zajistit záložní spojení. Obce mohou budovat lokální zásoby, malé ostrovní energetické sítě a schopnost nastartovat elektrickou soustavu z úplné tmy.

Česko: průmyslové srdce Evropy bez moře okolo

Českou republiku studie samostatně nehodnotí, její logiku však lze na tuzemské poměry opatrně vztáhnout. Výsledný obraz podle nás připomíná statek s plnou sýpkou, který ovšem potřebuje dovážet naftu, léky a polovinu masa.

Geografie hraje proti nám. Autoři jmenují střední Evropu mezi oblastmi zvlášť ohroženými jadernou zimou, severní polokouli celkově hodnotí jako zranitelnější. Vnitrozemský stát bez mořské hranice nemá pandemický příkop a členství v NATO v optice studie zvyšuje riziko jaderného zásahu i elektromagnetického impulzu.

Silné karty ale Česko drží. Průmysl včetně stavebnictví tvoří podle OECD 33 % přidané hodnoty oproti průměru organizace 27,2 %. Giniho koeficient 0,249 řadí zemi mezi nejrovnostářštější členy OECD, jejichž průměr činí 0,316. Ukazatele Světové banky přisuzují českému státu 77,8 bodu ze 100 za efektivitu vlády a 77,9 za vládu práva.

Rub téže mince: vývoz tvoří 69,1 % HDP a dovoz 64 %. Ekonomika je s evropskými dodavatelskými řetězci srostlá tak pevně, že by se jejich přetržení dotklo téměř každé továrny.

U potravin vypadá bilance rozporuplně. Podle ministerstva zemědělství dosáhla soběstačnost u obilovin v sezoně 2024/25 úrovně 162,8 %, pokrytá je i spotřeba kukuřice, cukru, mléka a hovězího. Rozbor dat ze Zelené zprávy ale ukazuje vepřové na 46,1 % a čerstvou zeleninu na 39,7 %. Roztříštěná samospráva s 6 258 obcemi, 14 kraji a 205 obcemi s rozšířenou působností nabízí potenciál pro místní reakci, studie však připomíná, že rozptýlenost bez koordinace v krizi nestačí.