Cestující 3. třídy napsal svůj poslední vzkaz, vložil ho do láhve a hodil přes palubu. Pak se Titanik potopil. Z jeho slov mrazí

Po srážce s ledovcem se Titanik začal potápět a jeden cestující chtěl rychle napsat vzkaz své rodině. Papír tedy schoval do láhve a tu hodil přes palubu. Tento mladý muž zemřel během hrozné katastrofy. Jeho zprávu však po roce vyplavily vlny na břeh a dostala se mezi lidi. Jeremy Burke byl sedmým dítětem a v rodině nejmladším. Lodní lístek na Titanik si pořídil, protože se chtěl v Americe setkat se svými dvěma sestrami.

Dobrodružná výprava do neznáma

Ty žily obě v bostonském Charlestownu a cestu mu zaplatily. Jeremymu bylo tehdy jen 19, byl vysoký, pohledný a plný mladické síly. Stejně tak ho provázelo nadšení mladých lidí, kteří se vypravují do neznáma. Ochotně se tak pustil do největší cesty svého života, která byla bohužel stejně tak jeho posledním výletem. Nebyl však sám, společnost mu dělala sestřenice Hanory Hagertyová. Dívka byla o rok mladší než Jeremy. Na cestu dostali lahev svěcené vody.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Věnovala jim ji Jeremyho matka ve víře, že jejího chlapce bude chránit před nebezpečím. Oba cestovali třetí třídou a lístky byly skutečně drahé – 850 dolarů za kus. Těšili se na příjemné dobrodružství a chtěli ho prožít na maximum. Na palubě potkali mladého Eugena Dalea, dudáka z Corku. Ten chtěl začít v Americe nový život a doprovázely ho dvě veselé dívky. Všechny okolo tento muzikant bavil písněmi a všichni se spřátelili.

Ženy a děti jdou první, že ano?

Jakmile došlo k havárii, Eugene a ostatní se vrhli ke člunům. Kolem se dělo něco strašného, dva muži odstrkovali ženy, aby se do člunů sami dostali. Důstojníci je varovali výstřelem z pistole, ale všechno bylo marné. Dvojici mužů pak zastřelili přímo před mladíkem. Pak zazněla další rána a Eugene se otočil. Další důstojník zabil prvního ranou do spánku. Dudákovi bylo jasné, že do člunu se nedostane, skočil proto rovnou do vln.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Naštěstí se mu povedlo zachytit kusu trosek, na kterém plaval jako na voru. Pak se k němu přidali další, přežili noc a čekali na záchranu. Obraz smrti na Titaniku, kterého byl svědkem, se mu jasně vryl do paměti. Dlouho pak vzpomínal, jak se záď lodi nejprve zvedla a pak postupně nořila do temných hlubin Atlantiku. Mezitím si Jeremy Burke v momentu chaosu a paniky vzpomněl na láhev svěcené vody od své matky.

Poslední dopis ve vlnách

Napsal krátký vzkaz a láhev s ním hodil do vody. Na rozdíl od Eugena neměl on ani Nora dost štěstí. Zemřeli spolu se 75 % veškeré posádky parníku ve třetí třídě. Mnoho rodin pak čekalo na zprávu od příbuzných, včetně Burkeových. Láhev se vrátila k břehům Evropy a v létě 1913 se ocitla na pláži v hrabství Cork. Tehdy tam pošťák venčil psa a lahvičku donesl irským úřadům. Jeremyho zpráva byla velmi stručná, na nic víc neměl čas.

„Z Titaniku, Burke z Glanmire, Corku, sbohem.“ Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, o smrti ani havárii Titaniku jeho matka nic nevěděla. Dokud neuviděla láhev, kterou synovi sama dala, odmítla informacím uvěřit. O rok později oficiálně zemřela na rakovinu. Dle příbuzných stálo však za její smrtí zlomené srdce, přes bolest se nikdy nedostala. Láhev pak zůstala v rodině jako relikvie, nakonec byla ale darována muzeu jako cenný historický artefakt.