Kdo pamatuje mrazivý počátek roku 1979? Bez uhlí, bez vlaků a s distanční výukou bez internetu

Večer to stačilo, protože teploty klesaly pod desítku – kde byly ještě odpoledne – jen pomalu. Kdo by tedy čekal nějakou radikální změnu, že? Tedy přesněji, meteorologové prudký pokles hlásili, jenže s pohledem upřeným ven jim to nikdo nevěřil. Tam za okny bylo přece tak hezky. Problém byl, že se zlomem roku to „rosničkám“ vyšlo naprosto přesně, mnoho lidí tak změnu zažilo na vlastní kůži.

Studená fronta jako blesk z čistého nebe

Během noci z 31. prosince 1978 na 1. ledna 1979 se přihnala tak náhlá studená fronta, že teplotní rekordy padaly po celé republice. Některá místa dosáhla mezi silvestrovským polednem a prvním lednovým ránem rozdílu neuvěřitelných 34 stupňů Celsia. Jednalo se navíc o rok 1979, kdy byla většina průmyslu stále odkázána na uhlí a ve stejné situaci se nacházely i mnohé domácnosti. Hlavně v menších městech bylo ústřední topení jen snem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A při do té doby teplé zimě byly domácí zásoby uhlí dosti chabé. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že právě uhelné sklady budou mít v této situaci skutečné žně, ale situace tak jednoduchá zase nebyla. Ano, uhlí byly plné sklady i vagony na železnici. Jenže ty černé hrudky prostě zamrzly. Vzhledem k dřívějšímu teplému počasí a vydatným dešťům bylo uhlí silně nasáklé vodou a před příchodem mrazů nestihlo proschnout. Jednotlivé kusy se tak spojily v nerozbitné tmavé skály.

Bylo potřeba skutečně všude

Na uhlí nezávisely jen domácnosti a průmysl, používalo se naprosto všude. Topilo se jím v hotelech, školách i na úřadech. Nedalo se tudíž nic dělat a děti do škol zkrátka nemohly. Stejná situace potkala i řadu dospělých, protože kde to bylo jen trochu možné, uzavřely se provozy, obchody a kanceláře. Už tehdy tedy děti prožily „distanční výuku“, i když pouze na jeden měsíc. Byly vyhlášený tzv. uhelné prázdniny, jen bez internetu.

iZdroj fotografie: Pxhere

No jo, ale když neexistoval YouTube, Facebook ani e-maily, jak to celé vyřešit? Jednou za týden si děti došly do školy pro úkoly, které jim učitelé jednoduše dali na papírech. Vypracovaná látka se pak stejně nosila i zpátky. Ačkoli nebyla vyhlášena karanténa jako dneska, televize i rozhlas přece jen nabádaly obyvatele k opatrnosti. Hlavně pro děti totiž nebyl pohyb venku – kde bylo mínus 20 stupňů Celsia – rozhodně vhodný.

Zastavila se celá republika

Doma zůstala také část dělníků, protože zamrzla většina strojů. Studená fronta tak zmrazila celou republiku, pokud něco jezdilo, mělo to obrovské zpoždění. Ledové řeky zcela paralyzovaly lodní dopravu a stát se na měsíc prakticky zastavil. Přestože se v dalších dnech počasí trochu umoudřilo, rtuť teploměrů byla stále pod nulou. Co tedy dostalo prvotní teplotní šok, to ve stejném stavu zůstalo i nadále. Všichni tak museli počkat, až se příroda smiluje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

To se postupně stalo v druhé polovině měsíce, kdy bylo možné zprovoznit některá zařízení. Následně se život pomalu vracel k normálu včetně jízdních řádů. Dnes si přitom stěžujeme na to, když pár dní opravdu mrzne a napadne trochu sněhu. Jak bychom se s takovou situací dnes vyrovnali? Dříve narození staré způsoby ještě nezapomněli, ale pokud by zima narušila i bezdrátové technologie, takoví mileniálové by naprosto neuměli fungovat.

Jakou nejhorší zimu si pamatujete? Kolik vám tehdy bylo?

Zdroj: Wikipedia