Připravovali oslavy jejího výročí, chvíli předtím se však přehrada rozhodla zabíjet. Tragédie nemá v Česku obdoby

Nově postavená přehrada měla chránit před povodněmi, místo toho přinesla zkázu. Po jejím protržení se voda řítila údolím a smetla domy i lidské životy.

Foto: ProfessorX / Creative Commons / CC BY-SA

Lidé v Jizerských horách to nikdy neměli jednoduché. Jakoby nestačila nepřístupnost okolních hor, život jim pravidelně komplikoval i déšť, sníh, jarní tání – a s tím vším pravidelné záplavy, které ničily domy i životy.

Měla chránit… A místo toho zabíjela

Aby se tomu zabránilo, padlo rozhodnutí postavit vodní nádrž na Bílé Desné. Vše bylo součástí většího projektu, ale o tom třeba někdy příště. V listopadu 1915 byla přehrada zkolaudována – a už tehdy na snímcích bylo vidět, že je částečně napuštěná. Bylo to dobře, nebo špatně? Na tom se zodpovědná místa dodnes neshodnou. Jako stavební dozor tu sloužil jeden z projektantů – Karel Podhajský. A právě jeho osud se s touto stavbou spojil víc, než by sám kdy chtěl.

Začalo to nenápadně aneb o pramínku vody

Píše se 18. září 1916, něco po půl čtvrté odpoledne. Většina lidí s nadšením mluvila o blížícím se prvním výročí otevření přehrady – ale ne všichni jejich radost sdíleli. Lesní dělníci si totiž všimli, že z hráze vytéká voda. Zatím šlo jen o malé pramínky – ale u hráze takových rozměrů rozhodně nemohlo jít o banalitu.

Hrázný okamžitě jednal a kontaktoval vedení Vodního družstva a poslal muže otevřít výpustní ventily, aby se hladina snížila. Ale nezdařilo se, ventily byly zaseklé.

Foto: Pixabay

A přišla stěna vody

Netrvalo dlouho a pramínek se změnil v gejzír. Kameny létaly do vzduchu a bylo jasné, že tohle nebude jen malý problém. Mezi čtvrtou a půl pátou se pak hráz kompletně protrhla a do údolí se vyvalilo přes 260 tisíc kubíků vody. Ale nebyla to jen ta – krajinou se řítily vlny bahna, kamenů a dřeva. Místy dosahovaly až čtyřiceti metrů – pro představu, to je jako dvanáctipatrový panelák (značně tomu samozřejmě napomohla místní geografie).

A tahle povodeň na své cestě smetla všechno. Domy, mlýny, pily… První obětí byla dvanáctiletá dcera hajného, která si nejspíš ani nestihla uvědomit, odkud tohle nadělení přišlo. Celkem zemřelo 67 lidí – včetně dětí. V několika případech si krutý živel vzal i celou rodinu. Poslední oběť si pak přehrada vyžádala ještě několik dní po svém protržení – hlavní kolaudační inženýr Karel Podhajský se totiž cítil za celou událost zodpovědný a spáchal sebevraždu.