V hrobce u Limy leželo šest mumifikovaných dětí kolem jednoho muže. Rituál měl biologický i politický důvod

Říjen 2021. Tým z peruánské Národní univerzity San Marcos zahajuje výzkum v rozlehlém předkolumbovském komplexu Cajamarquilla, 169 hektarů cihlových ruin roztroušených po pouštní planině.

Foto: Rawpixel

Z deseti sond, které archeologové pod vedením Pietera Van Dalena otevřou, přinese osmá něco nečekaného: pod centrální plochou se ukáže oválná podzemní funerální komora se sedmi kamennými stupni vedoucími ke dnu. Tam, v embryonální poloze, svázán rostlinnými provazy a s dlaněmi přitisknutými k tváři, leží mladý muž. Radiokarbonové datování ho zasadí do období zhruba 800 až 1200 našeho letopočtu, tedy do éry, kdy Cajamarquilla fungovala jako rušné obchodní středisko propojující pacifické pobřeží s andskou vysočinou. Jenže samotná mumie je teprve začátek příběhu.

Svázaný muž se zakrytou tváří: pohřební zvyk z andských hor

Poloha těla vyvolala okamžitou pozornost médií i veřejnosti. Skrčenec s rukama přes obličej a provazy kolem trupu působí na první pohled děsivě. Archeologové ovšem tento postoj přiřadili k funerární tradici doložené v jižním Peru a v horském andském prostředí, mrtvý byl do hrobky uložen záměrně v této pozici, nešlo o pozdější deformaci ani o následek násilí.

Centrální umístění hrobky, propracovaná podzemní architektura se schodištěm a bohatá výbava (keramika, mořští měkkýši, kosti zvířat podobných lamě, morčata, dokonce hudební nástroj zampoña) vedou Van Dalena k závěru, že pohřbený patřil k místní elitě. Spíš než panovník ve smyslu incké hierarchie mohl být významným obchodníkem nebo členem vládnoucí vrstvy v multietnickém městě, kde se potkávaly kultury pobřeží i hor.

Osm dětí a dvanáct dospělých: kdo doprovázel mrtvého do záhrobí

V únoru 2022 přišla druhá vlna oznámení. Agentura AFP 15. února informovala o šesti dětských mumiích nalezených u vstupu do hrobky. O den později peruánský deník La República hlásil sedm dětí a osm dospělých. A 23. února při oficiální prezentaci agentury Andina už stav výzkumu ukazoval osm dětí a dvanáct dospělých, celkem dvacet jedinců kolem jedné centrální mumie.

U části ostatků zaznamenali archeologové předběžné známky násilí: fraktury, kontuze, stopy po úderech. Van Dalen a jeho kolegové vyslovili hypotézu, že děti i dospělí mohli být rituálně usmrceni jako posmrtný doprovod významného muže. Současně ale připustili alternativu: někteří z nich mohli zemřít na nemoc. Forenzní jistota o příčině smrti chybí. A stejně tak chybí potvrzení příbuzenského vztahu dětí k hlavní mumii; Van Dalen o něm hovořil jako o pracovním předpokladu, avšak veřejně publikovaná analýza DNA k roku 2026 neexistuje, jak potvrzuje i Smithsonian Magazine.

Moc, která nekončila smrtí: andský kult předků a rituální autorita

Proč by kdokoli nechával zabíjet lidi kvůli pohřbu jednoho muže? Andská kosmologie pracovala s představou, že smrt znamená přechod do paralelního světa, kde mrtvý dál existuje, dál potřebuje doprovod a dál může ovlivňovat osud živých. Významný zemřelý se stával předkem-ochráncem. Čím mocnější za života, tím velkolepější rituál, a tím početnější doprovod.

Cajamarquilla v tomto ohledu zapadá do širšího rámce andských pohřebních praktik. Na lokalitě Huanchaquito-Las Llamas na severu Peru dokumentovali badatelé jednorázovou oběť více než 140 dětí a přes 200 velbloudovitých zvířat kolem roku 1450. Incká capacocha zase představovala státem organizovaný obětní akt, při němž byly děti ukládány na horské vrcholy. Cajamarquilla se od obou liší: tady jde o pohřební doprovod navázaný na jedinou elitní hrobku, lokální záležitost spjatou s konkrétním mrtvým a jeho společenským postavením. Právě tato intimní vazba mezi mocí jedince a osudem jeho průvodců dělá z nálezu tak výjimečný dokument o fungování předkolumbovské hierarchie.

Výzkum pokračuje: vzorky míří do laboratoří, lokalita se otevírá veřejnosti

Mediální zájem o „Pána z Cajamarquilly“ po roce 2022 opadl, práce na lokalitě ale neutichly. V letech 2023–2024 probíhal další archeologický projekt v sektoru Kroeber, kde badatelé zpracovávali mimo jiné textilní nálezy. V lednu 2025 vydalo peruánské ministerstvo kultury rezoluci povolující export šesti archeologických vzorků k laboratorním analýzám s povinností zveřejnit výsledky. A v únoru 2026, při oslavách 25. výročí prohlášení Cajamarquilly kulturním dědictvím, otevřela obec Lurigancho-Chosica interpretační expozici s replikami, videi a vzdělávacím obsahem. Originální ostatky zůstávají podle dostupných informací v režimu kurace a dalšího výzkumu.