Neutrální země ve 2. světové válce často nebyly tak neutrální, jak se tvářily

V České republice se v jistých kruzích mluví o tom, že pro zemi by bylo nejlepší vyhlásit neutralitu a nezapojovat se do žádných sporů ve světě. Nutno říci, že zkušenosti z druhé světové války ukazují, že s neutralitou to není zase tak jednoduché. Během největšího konfliktu v lidských dějinách nakonec zůstalo neutrálních jen 14 zemí. Ale mnohé z nich musely pravidla neutrality velkým způsobem ohnout a nedá se říci, že se vůbec nezapojily.

Neutralita mnohým nepomohla

Před druhou světovou válkou se mnoho zemí snažilo být neutrální. Ale bylo jim to k ničemu. Například Norsko mělo tak strategickou polohu, že obsadit ho bylo pro Německo výhoda. Belgie a Nizozemí také vyhlásily neutralitu. Hitler na to vůbec nedbal a prostě je obsadil. Když Německo okupovalo Dánsko a Norsko, vedlo to Velkou Británii k rozhodnutí angažovat se na Islandu. Stalin se o neutralitu států v Pobaltí také nestaral a bez okolků je okupoval.

Ale i tak se v Evropě podařilo některým zemím do války prakticky nezapojit. Známými případy jsou Švýcarsko, Švédsko, Španělsko, Irsko nebo Portugalsko. A malé státy jako Andorra, Monako, Lichtenštejnsko, San Marino a Vatikán. V mnoha případech měla neutralita své ale, nebo dokonce bylo výhodné pro válčící strany, aby toto území mimo válku udržovaly. Je známo, že třeba německý plán na obsazení Švýcarska existoval, ale Hitler se nikdy nerozhodl ho spustit.

iZdroj fotografie: Uživatel U40317222 / Creative Commons / CC BY-SA

Německo mnoha neutrálních států využívalo k tomu, aby od nich nakupovalo strategické suroviny, které nutně potřebovalo pro svůj válečný průmysl. Z Portugalska a Španělska odebíralo wolfram. Švédsko jako producent železné rudy dodávalo ji a pak velmi kvalitní kuličková ložiska. Turecko bylo zase důležitým dodavatelem chromu. Švýcarsko naopak sloužilo k finančním operacím a v jeho bankách bylo možné uložit a vyprat nakradené bohatství Evropy.

Nutné kompromisy

Ale narušení neutrality se netýkalo jenom obchodních vztahů. Třeba Švédsko bylo nuceno umožnit německým vojákům cestu přes své území, aby se dostali do Finska. Portugalsko zase umožnilo Spojencům využití Azorských ostrovů, což jim pomohlo zabezpečit trasy konvojů před útoky ponorek. Španělsko, které mělo při nedávné občanské válce silnou pomoc z Německa, poslalo dobrovolníky bojovat na straně nacistů.

Státy se často řídily pragmatismem. Ačkoli režim v Argentině, která ke konci války byla přinucena vstoupit do konfliktu, stranil nacistům, ve velkém obchodoval se spojenci. A nebyl jediný. Na druhou stranu mnoho neutrálních zemí poskytlo azyl uprchlíkům, například statisícům židů. Jejich území ale také byla doslova rejdišti špionů obou stran, kteří se snažili získat užitečné informace nebo přízeň některého státu pro své válečné cíle.