Učebnice dějepisu se pletou. Smrt svatého Václava byla nejspíš úplně jiná, mohla to být i nehoda

Boleslav úkladně zavraždil svého bratra Václava. Tak to stojí ve školních výkladech. Jenže samy středověké legendy si v klíčových detailech odporují.

Foto: Michal Maňas - licence CC BY 3.0

Větu o bratrově úkladné vraždě zná každý, kdo prošel českou základní školou. Zní jako fakt vytesaný do kamene, a právě v tom je problém. Historik Dušan Třeštík už v roce 2001 ukázal, že když se legendy čtou pozorně, vyloupne se z nich příběh, který se s učebnicovou jistotou dost těžko srovnává. Nejde o to, že by Václav nezemřel násilně. Jde o to, jak přesně se to stalo, kdo zasadil smrtelnou ránu a zda vůbec šlo o předem naplánovaný čin.

Co říkají legendy, a proč každá něco jiného

Tři nejstarší václavské legendy popisují tutéž událost, přesto se neshodnou ani na základních detailech. Crescente fide, jedna z nejstarších, líčí scénu takto: Boleslav udeří bratra mečem, zavolá své muže a ti Václava dorazí. Jména vrahů nepadnou. Legenda drží datum 28. září a následně popisuje translaci ostatků.

První staroslověnská legenda je konkrétnější a syrovější. Václav po bratrově úderu ještě stojí, ptá se: „Co ti to napadlo, bratře?“ Pak raněn utíká ke kostelu a je dostižen v bráně. Vrazi mají jména: Tuža, Tira, Česta, Hněvsa. Kristiánova legenda přidává další motiv: Václav zadrží meč holou rukou, kostel je po předchozí úmluvě zavřený, vrazi zůstávají anonymní.

Kdo z nich má pravdu? Žádný. Všechny jsou hagiografické texty psané s cílem budovat kult světce, ne podat policejní protokol. Jak ukazuje srovnávací analýza ze Západočeské univerzity, rozpory mezi nimi nejsou okrajové; týkají se motivace, průběhu i rolí jednotlivých aktérů.

Třeštíkova otázka, která rozbila učebnicovou jistotu

Dušan Třeštík položil jednoduchou, ale zásadní otázku: pokud šlo o pečlivě připravenou vraždu, proč se Boleslav pouštěl do osobního střetu s bratrem, který byl fyzicky silnější? A proč volal družinu až ve chvíli, kdy ležel pod ním?

Jeho hypotéza zní jinak než školní verze. Dlouhodobý politický konflikt mezi bratry vyústil v ranní potyčku. Boleslav zaútočil první, ale Václav ho přemohl. Boleslav zavolal o pomoc. Jeho muži dorazili, viděli pána v ohrožení a Václava zabili, ne jako vykonavatelé předem domluvené popravy, ale jako družina chránící svého vládce. Třeštík tuto interpretaci sám shrnoval v pozdějších rozhovorech a zdůrazňoval, že ji čte z těch samých legend, které zná každý medievista.

Důležitá poznámka: ani Třeštík svou verzi nepodával jako definitivní verdikt. Historik Jaroslav Šebek ji označuje za respektovanou, ale neuzavřenou hypotézu. V odborné obci nepanuje shoda. Co ale panuje, je shoda na tom, že učebnicová formulace „úkladná bratrovražda“ je příliš sebejistá.

Rok 929, nebo 935? A co vlastně víme o ostatcích

Kromě průběhu smrti je sporné i datum. Starší tradice držela rok 929, novější argumentace (opřená mimo jiné o saského kronikáře Widukinda, jediný nezávislý nelégendistický pramen) dává větší váhu roku 935. Widukind sám přitom jen stručně konstatuje, že Boleslav zabil svého bratra. Žádný scénář, žádná jména vrahů.

Další vrstvu nejistoty přidávají kosterní pozůstatky. Antropolog Emanuel Vlček v 80. letech pracoval s lebkou připisovanou svatému Václavovi a vytvořil její rekonstrukci. Problematický byl hlavně odhad věku, který kladl knížete výš, než odpovídalo tradiční představě mladého vládce. Novější osteologická studie z roku 2018 publikovaná v Archeologických rozhledech upozorňuje, že metody určování věku podle lebečních švů jsou dnes považovány za méně spolehlivé. U přemyslovských hrobů v rotundě sv. Víta navíc není jisté ani samotné přiřazení konkrétních ostatků konkrétní osobě.

Proč to škola pořád učí po staru

Stát přitom žádnou závaznou větu o Václavově smrti nepředepisuje. Rámcový vzdělávací program je obecný dokument a konkrétní výklad závisí na autorech učebnic a učitelích. Revidovaný RVP pro dějepis dokonce výslovně posouvá výuku směrem k práci se zdroji, kladení otázek a historickému myšlení místo memorování hotových verdiktů. Projekt Dějepis+ Národního pedagogického institutu nabízí metodickou podporu právě pro tento typ badatelské výuky.

Přesto tradiční rámec přežívá. Vzdělávací materiály České televize dodnes pracují s klasickým příběhem o Boleslavově vraždě. Není to chyba jednoho autora, je to setrvačnost systému, který desítky let opakoval jednu verzi, dokud se stala samozřejmostí.

Co je vlastně jisté

Shrňme to na minimum, které obstojí: 28. září, Stará Boleslav, násilná smrt u kostela nebo jeho brány, bratr Boleslav jako iniciátor střetu. Všechno ostatní (motivace, míra plánování, role družiny, přesný rok) je interpretace, ne fakt. A právě tohle je ten skutečný „omyl učebnic“: ne že by lhaly o vraždě, ale že z otevřené historické otázky udělaly uzavřenou větu.

Boleslav tři roky po bratrově smrti nechal převézt Václavovy ostatky na Pražský hrad. Legendy to čtou jako pokání. Třeštík v tom viděl i politický kalkul: Praha potřebovala světce jako argument pro biskupství. Obojí může platit současně. A právě tahle nejednoznačnost je na celém příběhu to nejpoctivější, co můžeme žákům nabídnout.