Tunel pod chrámem v Teotihuacánu mohl podle archeologů představovat symbolické podsvětí

Pod druhou největší stavbou starověkého Teotihuacánu se skrývá podzemní komora o průměru patnácti metrů, do které dosud nikdo prokazatelně nevstoupil.

Foto: Picryl

V červnu 2017 tým mexických a amerických vědců zapíchl do země kolem Pyramidy Měsíce desítky elektrod a pustil do podloží proud. Přístroje zaznamenaly anomálii: zhruba deset metrů pod povrchem náměstí Plaza de la Luna se rýsoval vyplněný podzemní průběh směřující k pyramidě. O rok později geofyzici potvrdili ještě něco většího, komoru v hloubce asi osmi metrů přímo pod monumentem. Nikdo ji neotevřel. Nikdo neví, co je uvnitř. A právě proto je Pyramida Měsíce dnes poslední velkou podzemní neznámou v srdci města, které postavili lidé, jejichž jméno ani jazyk dodnes neznáme.

Tři pyramidy, tři podzemí, a jen jedno zůstává zavřené

Teotihuacán měl ve svém zenitu kolem roku 450 n. l. možná sto tisíc obyvatel a tři dominanty seřazené podél Calzady de los Muertos. Pod každou z nich existuje podzemní prostor a každý má jiný osud.

Pod Pyramidou Slunce objevil archeolog Jorge Acosta v roce 1971 přirozenou jeskyni přetvořenou v tunelovitý prostor. Jenže dávno před ním tam byli jiní. Prostor byl z velké části vypleněn, a moderní věda tak přišla o zásadní kontext. Pod Chrámem opeřeného hada na opačném konci třídy vedl Sergio Gómez od roku 2003 systematický průzkum tunelu dlouhého přes sto metrů. Výsledek? Více než 75 tisíc artefaktů, od miniaturních krajin vytvořených z pyritu a rtuti po kamenné sochy a lastury.

Pyramida Měsíce stojí mezi těmito dvěma extrémy. Vypleněné podzemí na jedné straně, bohatě zdokumentovaný tunel na druhé, a uprostřed prostor, o kterém víme jen to, co prozradily elektrody.

Co přesně geofyzika našla

Mediální zkratka „tunel“ je zavádějící. Metoda elektrické odporové tomografie (ERT) funguje tak, že měří, jak snadno proud prochází různými vrstvami horniny a výplně. Hustý materiál klade odpor, dutina ne. Na základě tisíců měření vznikne trojrozměrný model podloží, jakási rentgenová mapa bez jediného kopnutí do země.

V případě Pyramidy Měsíce tato mapa ukázala:

• Podzemní průběh vedoucí od Plaza de la Luna směrem k pyramidě, přibližně deset metrů pod povrchem.
• Komoru o průměru zhruba patnácti metrů v hloubce asi osmi metrů pod samotnou pyramidou.
• Pravděpodobné přístupové tunely, které odborná studie z roku 2020 popisuje jako součást širší podzemní struktury.

Vedoucí projektu Verónica Ortega v říjnu 2018 zmínila, že tým hledá fyzický vstup, pravděpodobně z východní strany pyramidy. Podle veřejně dostupných zdrojů ale dosud nebylo potvrzeno, že by se do prostoru někdo skutečně dostal.

Proč podsvětí, a ne sklep

Slovo „podsvětí“ neznamená v mezoamerickém kontextu totéž co v evropské tradici. Žádné peklo, žádný trest. Jeskyně a podzemní dutiny byly pro předkolumbovské kultury místem vynoření, lůnem, z něhož přicházejí lidé, plodiny, voda, život sám. Metropolitní muzeum v New Yorku výslovně čte jeskyni pod Pyramidou Slunce jako takové „místo zrození“ a součást kosmologie stvoření.

Ortega tento rámec přenesla i na Pyramidu Měsíce. Podzemní prostor podle ní mohl sloužit jako rituální replika podsvětí spojená se zemědělskými cykly, místem, kde se symbolicky obnovovala úroda a kde se elity města napojovaly na kosmický řád. Nejde přitom o izolovanou hypotézu. Od roku 2015 archeologové na Plaza de la Luna odkrývají jámy vytesané do sopečného tepetatu, vyplněné oblázky a úlomky lastur, se vztyčenými monolity ze zeleného kamene. Celé náměstí bylo rituálně přepracováno; podzemní komora pod pyramidou do tohoto obrazu zapadá jako ústřední bod.

Sílu interpretaci dodává i to, co víme o samotné pyramidě. Starší výzkum vedený Rubénem Cabrerou a Saburem Sugijamou od roku 1998 odhalil uvnitř stavby sedm navrstvených stavebních fází. Každá nová etapa překryla tu předchozí a v několika případech obsahovala pohřební a obětní komplexy, kostry, předměty ze zeleného kamene, stopy po rituálech. Pyramida nebyla jen rozšiřována. Byla opakovaně znovuzasvěcována.

Město bez jména, podzemí bez inventáře

Teotihuacán je paradox: jedno z největších měst starověkého světa, a přitom nevíme, kdo ho postavil. Dnešní název pochází od Aztéků, kteří na ruiny narazili staletí po zániku města. Studie publikovaná v časopise Current Anthropology ještě v roce 2025 konstatuje, že etnická a jazyková příslušnost Teotihuacánců zůstává neznámá. Existují hypotézy o Totonacích, Otomích nebo multietnické metropoli posílené migranty, ale chybí bezpečně čitelný domácí písemný systém.

A právě tady leží napětí celého příběhu. U Chrámu opeřeného hada tunel vydal desítky tisíc předmětů, které pomáhají skládat obraz rituálního života města. Pod Pyramidou Slunce přišli vědci pozdě. Pod Pyramidou Měsíce mají šanci přijít včas, pokud se podaří najít vstup a pokud mexický Národní institut antropologie a historie (INAH) průzkum povolí.

Ortega a její tým v roce 2018 mluvili o dokončení „radiografie“ podloží jako o dalším kroku. Odborná studie z roku 2020 přinesla geofyzikální potvrzení, ale žádnou zprávu o otevření. Co je uvnitř patnáctimetrové komory osm metrů pod pyramidou, zůstává otázkou, a podle nás tou nejzajímavější, kterou dnes teotihuacánská archeologie má.

Turisté mohou k Pyramidě Měsíce přijít každý den mezi osmou a pátou, projít se po Plaza de la Luna a podívat se dolů z vrcholu. Pod nohama jim přitom leží prostor, do kterého se moderní věda zatím jen dívá skrz elektrický proud v zemi.