Mohli Peruánci už ve starověku vědět, jak roztavit kamenné bloky? Pokročilá technologie možná nebyla tak nedosažitelná

Jakým způsobem dovedli Peruánci zpracovat obrovské kamenné bloky, když toho nejsme schopni ani dnes? Monumentální budovy se skládají z obrovských kamenů, které ani naše moderní nástroje nedovedou sestavit nebo přenést takovým způsobem. Myšlenka tavení pomocí konkrétních rostlin vypadá nepravděpodobně, nicméně zaujala pozornost více vědeckých skupin. Mohl tento národ umět kameny doslova změkčit?

Oni to dovedli, my dnes nikoli

Zvláštní rostlina by totiž Peruáncům dovolovala změkčení kamenů. Nebo je ve hře nějaká další starověká technologie, která přinášela stejný výsledek? Podle vyšetřování Jana Petera de Jong, Christophera Jordana a Jesuse Gamarra ukazují kamenné zdi Cuzca znaky toho, že byly zahřáty na vysokou teplotu. Následně zesklovatěly, takže jejich povrch se stal lesklým a také neuvěřitelně hladkým. Umění ze změkčeného kamene vytváří i umělci ve Španělsku.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Badatelé se domnívají, že „byla použita nějaká forma pokročilého nástroje, který kameny roztavil. To dovolilo jejich postupné sestavení jako skládačky, když chladly vedle dříve zahřátých“. Nový kámen by byl připoután vedle starých, a tak by bylo dosaženo oné dokonalé přesnosti. Stále by ale šlo o obrovský kus žuly obklopený dalšími obrovskými kusy žuly. Toto tavení by možná vysvětlilo jejich sestavení, ještě však zbývá samotný pohyb.

Kameny vedle sebe jako skládačka

„Podle tohoto scénáře,“ jak uvádí ve své knize o starověkých technologiích Peru a Bolívie David Hatcher Childress, „by stále byly potřeba motorové pily a vrtáky, aby vytvarovaly takto sestavené a vztyčené zdi.“ Podle Jonga a Jordana byly s touto technologií tavení kamene obeznámeny starověké kultury napříč celým světem. „Kameny v několika ulicích Cuzca zesklovatěly za vysokých teplot, čímž získaly jedinečné kvality skla.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Teplota musí v takovém případě dosahovat 1 100 stupňů Celsia,“ uvedli Jordon, de Jong a Gamarra, „a další starověká naleziště obklopující Cuzco, hlavně Sacsayhuamán a Qenko, ukazují podobné znaky zesklovatění.“ Jsou tu také důkazy, že starověká civilizace měla přístup k rostlině, jejíž šťáva dovede skálu změkčit. Za takových podmínek se dá upravit přesně tak, aby krásně zapadala mezi další bloky, ošetřené stejnou metodou.

Tavení kamene a stavba hnízda

Plukovník Fawcett uvádí ve své knize svědectví o kamenech slepených dohromady něčím, po čem změkly na konzistenci jílu. Další svědectví pochází od badatele, který v Amazonii studoval vzácného ptáka. Ten brousil větvičku o kámen, aby si postavil hnízdo. Šťáva z dřeva mezitím skálu roztavila, takže pták si mohl svůj domov postavit přímo skrze ni. Pro mnohé lidi je stále obtížná představa, že starověký národ mohl vybudovat něco takového.

Dnes stojí archeologové a badatelé v úžasu nad tím, jak mohly tak obrovské stavby vzniknout jak v Peru, tak i dalších částech světa. Plukovník věří, že příslušná rostlina se dá najít v řece Pyrene v oblasti Chuncho. Je vysoká asi 20 centimetrů a má červenohnědé listy. Dává ostatně smysl, že by místní lidé využívali zcela přirozené prostředky. Tyto národy totiž mnohem více pozorovaly přírodu, dost možná spatřily stejného ptáka jako zmíněný badatel.