Voynichův rukopis fascinuje celé armády badatelů. Po několik staletí se totiž nikdo ani nepřiblížil jeho rozluštění

Voynichův rukopis je přibližně 500 let stará kniha. Kromě podivného písma zdánlivě nečitelného jazyka pokrývají její stránky tajuplné ilustrace. Neznáme ani autora.

Zdroj fotografie: Marcos Okseniuk / Creative Commons / CC BY-SA

Kniha se jmenuje po Wilfredu Voynichovi, starožitníkovi, který tento rukopis koupil nejspíš v roce 1912. Jakýkoli význam jeho 240 stránek zůstává dodnes naprostou záhadou, ačkoli mnoho lidí tvrdí, že jeho tajemství už odhalilo. Už jen spekulace o původu svazku jsou rozsáhlé a nadmíru pestré. Podle některých jde o žert, dle dalších to musí být alchymistický manuál. V neposlední řadě má jít o deník mimozemšťana, který u nás ztroskotal.

Vyzývá učence i amatéry

Zatím však nebyl žádný z údajných úspěchů při dešifrování jasně ověřen. Pokusy o překlad Voynichova rukopisu tak nadále pokračují na akademické i amatérské úrovni. Základních problémů je hned několik. V první řadě se text nechová podle modelů odpovídajících jakémukoli známému jazyku. Na základě toho více badatelů naznačilo, že jsou znaky spíše symboly, než písmeny ve smyslu ucelené abecedy. Tedy takové, jak ji normálně chápeme.

Zdroj fotografie: Voynich manuscript / Creative Commons / CC BY-SA

Potenciální zakódování samotného textu podporuje teorii, že obsah sdělení celé knihy měl zůstat tajemstvím. V roce 2018 proběhla analýza pomocí umělé inteligence. Počítač došel k závěru, že slova jsou nejspíš hebrejština a zároveň jsou slova písmena. Má jít o anagramy s písmeny v abecedním pořadí. Badatelé nebyli schopni z většinou nesmyslných vět vyčíst cokoli, co by dávalo sebemenší smysl. Místo toho zkoušeli najít slova spojená s obrázky.

Dešifrování i skepse k výsledkům

Další teorie pochází z výzkumu z roku 2019. Ten naznačil, že dokument byl napsán ženou a pro ženy. Má popisovat a vysvětlovat selhání předchozích pokusů o porozumění textu. Autor výzkumu Dr. Gerard Cheshire argumentuje tím, že jazyk není vůbec kódovaný, místo toho je psán dialektem datovaným před Římskou říší. Z ní se pak vzdáleně vyvinuly mnohé moderní evropské jazyky. Tento závěr byl však velmi kritizován dalšími badateli a učenci.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Poukazovali na to, že Cheshire zakládá svoje závěry ohledně dialektu na definici několika slov místo celých vět. Celý svazek má formát přibližně A5 a připomíná renesanční brožované knihy. Podle některých je prázdný obal způsobem, jak ukrýt tajemný obsah. Ačkoli i samotný jazyk stále čeká na rozluštění, množství barevných ilustrací dělí knihu do 6 samostatných částí. Botaniky, astronomie, astrologie, biologie, kosmologie a lékopisu.

Od císaře po knihukupce

Historie celého svazku začíná někdy v 15. století ve střední Evropě. Věří se, že patřila Rudolfu II., císaři Svaté říše římské, během jeho vlády v letech 1576–1611. Dle některých zpráv ji koupil od Johna Dee za 600 dukátů. Dee byl matematik a astronom, který měl rukopis vlastnit jako sebrané spisy anglického filosofa Rogera Bacona. Více lidí věřilo, že autorem je právě Bacon, kniha však vznikla dle rozboru asi 300 let po jeho smrti roku 1292.

Další významná výměna proběhla roku 1666, kdy se svazek dostal do rukou německého jezuity Athanasia Kirchera. O 246 let později ji získal Vojnič. Po jeho smrti roku 1930 ji z jeho pozůstalosti koupil Hand P. Kraus, který ji věnoval knihovně univerzity v Yale. Od té doby byla vystavena jen jednou. Zatímco originál zůstává pečlivě uschován, knihovna má kopii i digitální verzi přístupnou veřejnosti. Ta se dá snadno najít online.