Světlana Allilujevová celý život utíkala ze Stalinova stínu. Zemřela jako Lana Petersová

Dcera nejmocnějšího muže Sovětského svazu třikrát změnila jméno, dvakrát překročila železnou oponu a jednou se vrátila zpět. Nic z toho nestačilo.

Foto: Press Photo - licence CC BY-SA 4.0

6. března 1967 vešla čtyřicetiletá žena do amerického velvyslanectví v Novém Dillí a položila na stůl ručně psaný dopis. Žádala o pomoc, chtěla do Spojených států, případně do Švýcarska nebo Kanady. Kamkoli, jen ne zpátky do Moskvy. Žena se jmenovala Světlana Allilujevová, ale svět ji znal jinak: jako Stalinovu dceru. O čtyřicet čtyři let později zemřela v pečovatelském domě v malém městě ve Wisconsinu. Na úmrtním listu stálo jméno Lana Petersová. Mezi těmito dvěma body, velvyslanectvím v Dillí a domovem důchodců v Richland Center, se odehrál jeden z nejpodivnějších životních příběhů studené války.

Tři jména, tři identity

Narodila se jako Světlana Stalinová. Otec ji rozmazloval, říkal jí „malá hospodyňka“ a současně jí diktoval, s kým se smí stýkat, co studovat, koho milovat. Když se jako šestnáctiletá zamilovala do filmového režiséra, Stalin ho nechal poslat do gulagu. Její první i druhý sňatek podléhaly otcovu souhlasu nebo nesouhlasu, a oba skončily.

Po Stalinově smrti v roce 1953 udělala první symbolický řez: odložila příjmení Stalinová a přijala matčino, Allilujevová. Matka Naděžda Allilujevová spáchala sebevraždu, když bylo Světlaně šest let. Převzít její jméno znamenalo přihlásit se k oběti, ne k tyranovi.

Třetí jméno přišlo v Americe. V roce 1970 se provdala za architekta Williama Wesleyho Peterse, žáka Franka Lloyda Wrighta, a stala se Lanou Petersovou. Manželství vydrželo tři roky. Jméno zůstalo natrvalo.

Útěk přes Nové Dillí

Do Indie přijela v prosinci 1966 s prozaickým úkolem: rozptýlit popel svého partnera Bradžéše Singha, indického komunisty, kterého milovala a který zemřel v Moskvě. Sovětské úřady jí povolily cestu, ale ne trvalý pobyt v zahraničí. Dva dny před plánovaným odletem zpět do Moskvy se rozhodla, že se nevrátí.

Podle dobového záznamu amerického ministerstva zahraničí vstoupila 6. března 1967 na velvyslanectví a požádala o politický azyl. Ručně psaný dopis, dnes uložený v muzeu CIA, zmiňuje nejen Spojené státy, ale i Švýcarsko a Kanadu, a obsahuje větu o dvou dětech, které zůstávají v Sovětském svazu. Americká strana jí nevydala azylové dokumenty, ale narychlo vystavila turistické vízum. Diplomaticky elegantnější řešení: formálně nešlo o přeběhnutí, ale o soukromou cestu. Reálně to byl nejhlasitější přeběh studené války.

Kreml reagoval ostře. Moskva obvinila Washington, že Světlanu podněcuje k protisovětským výrokům jako součást propagandistické kampaně. Sovětský tisk útočil na její charakter. Bývalý šéf KGB Vladimir Semičastnyj později tvrdil, že právě nezvládnutí tohoto případu vedlo k jeho odvolání a nahrazení Jurijem Andropovem, byť jde o pozdní retrospektivní svědectví, které nelze brát jako nesporný fakt.

Miliony, sláva a pád

V Americe se ze Světlany přes noc stala celebrita. Její paměti Twenty Letters to a Friend vyšly v roce 1967 a podle diplomatických retrospektiv jí vynesly kolem 60 milionů korun v tehdejší hodnotě. Část peněz poslala do indické vesnice Kalakankar, kde žila Singhova rodina. Kniha byla bestsellerem, ne proto, že by byla literárně výjimečná, ale proto, že ji napsala Stalinova dcera.

A přesně v tom spočíval paradox, který ji pronásledoval dalších čtyřicet let. Zájem médií, nakladatelů i veřejnosti stál a padal s jedinou skutečností: čí byla dcera. Další knihy už takový ohlas neměly. Peníze se rozplynuly špatnými rozhodnutími, stěhováním, rozvodem.

Návrat, který nic nevyřešil

V roce 1984 udělala něco, co málokdo čekal: vrátila se do Sovětského svazu. Na tiskové konferenci v Moskvě prohlásila, že na Západě „nepoznala ani jediný den svobody“. Tvrdila, že ji žene stesk po domově a touha vidět syna Josefa a dceru Kateřinu, které v roce 1967 nechala za sebou.

Sovětský režim ji přijal, propagandisticky to byla výhra. Jenže realita za fasádou byla jiná. Po necelých dvou letech odešla znovu, tentokrát definitivně. Důvody nikdy zcela nevysvětlila. Podle pozdějších profilů v americkém tisku ji v SSSR sledovala KGB a vztah s dětmi se neobnovil tak, jak doufala.

Stalinova dcera až do konce

Poslední roky strávila v Richland Center ve Wisconsinu, městečku s pěti tisíci obyvateli. Žila tiše, chodila do katolického kostela, občas telefonovala s nejmladší dcerou Olgou, která pod jménem Chrese Evansová žila v Portlandu v Oregonu. Syn Josef zemřel v roce 2008 v Rusku, starší dcera Kateřina pracovala jako vědkyně na Sibiři.

22. listopadu 2011 Lana Petersová zemřela v Pine Valley Nursing Home na rakovinu tlustého střeva. Bylo jí 85 let. Z trojice Stalinových dětí byla jediná, kdo se dožil stáří a zemřel přirozenou smrtí. Nejstarší bratr Jakov zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen poté, co Stalin odmítl vyměnit ho za německého generála. Vasilij podlehl alkoholismu.

Jednou v rozhovoru pro Milwaukee Journal Sentinel řekla, že ať žije kdekoli, zůstane „politickým vězněm“ otcova jména. Třikrát si změnila identitu, dvakrát přešla železnou oponu, přestěhovala se na druhý konec světa. Stín zůstal tam, kde stíny vždycky jsou, těsně za ní.