Jak by vypadal svět, kdyby neexistovalo náboženství: Znamená to, že by nebyly žádné války?

Ať už jste na tom vy osobně s vírou jakkoli, náboženství je neoddělitelně spjato s průběhem celé lidské historie. Kruté a krvavé křížové výpravy, obrovská charitativní činnost, pokrok i regrese. Toho všeho bylo náboženství součástí a ve většině historických událostí hrálo větší či menší roli. Jak by ale vypadal svět, ve kterém by žádné nikdy neexistovalo? Přestaly by veškeré války? Jak by se změnila lidská morálka? Byli bychom jako druh vědecky mnohem pokročilejší?

Ujasnění celkové definice

Než se vydáme zkoumat tuto alternativní realitu, je potřeba vyjasnit jednu věc. Když mluvíme o náboženství, mluvíme o organizované víře, která má vlastní instituce a funguje v populaci jako organizační nástroj. To jí dovoluje opravdu velký společenský i politický vliv. I přes absenci těchto organizací by stále existovaly formy spirituality a víry obecně. Zmizely by pouze tyto externí instituce, které jsme kolem víry vytvořili. Teď, se základní definicí, můžeme zkoumat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Náboženství bylo součástí lidské rasy prakticky od jejího počátku. Na celém světě jich najdeme neuvěřitelných 4 300. Existuje opravdu hodně odlišných druhů víry a zdaleka ne vždy jsou schopny vedle sebe existovat v míru. Z toho logicky plyne, že po celou svou historii byly zdrojem konfliktu a nenávisti. V jejich jménu byly spáchány nejhorší myslitelné zločiny, ať už šlo o vyhlazování národů nebo procesy s čarodějnicemi.

K válkám se najde důvod vždycky

Podle různých encyklopedií historie bylo ve jménu víry vedeno 123 válek. Takže bez víry by nebyly ani války, nebo ne? Tak snadné to nebude. Encyklopedie válek jich uvádí celkem 1 763. To znamená, že těch 123 čistě pro víru představuje jen 7 % všech zachycených konfliktů. I bez bohů je tedy stále dost důvodů, proč se navzájem zabíjet. Co taková morálka a etika? Změnily by se nějak bez desatera a dalších pravidel víry?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Podle některých ano, protože náboženství je obrovským nástrojem organizace a vzdělávání. Vytváří příběhy a pravidla, která ve společnosti silně tvarují posuzování věcí a uznávané standardy chování. To ovšem neznamená, že bychom bez náboženství nic takového nevytvořili. Lidé si totiž vytvořili morálku jako způsob přežití celého druhu. Stručně řečeno nepotřebujeme víru k tomu, abychom uměli být upřímní nebo laskaví jeden k druhému.

Víra jako jeden z motorů?

Jak to zatím vypadá, tak by tento svět nevypadal zase tak odlišně. Možná by se válčilo trochu méně a morálka by se vyvinula tak jako tak. Jenže co třeba vědecký pokrok? Je velmi snadné postavit víru a vědu proti sobě, jenže historicky mnohdy spolupracovaly. Středověcí učenci 12. století byli hlavně církevní hodnostáři, kněží a mniši. Osobnosti jako Francise Bacona, Isaaca Newtona a mnoho dalších motivovala teologie a víra v Boha.

Ani dnes mnoho vědců nevidí víru a vědu jako protipóly. Anketa na největších univerzitách ukázala, že jen 15 % vědců si myslí, že obojí stojí vždycky proti sobě. Při absenci náboženství by ovšem některé principy mohly být přijaty dříve, Galileo by například nebyl kacířem. Koperníkova teorie by mohla být přijata rychleji. Ovšem mnoho objevů bylo nastartováno právě pochybnostmi o náboženství, dá se tedy říci, že obě cesty mohou vést k rozšíření znalostí.