Svatováclavská koruna je pravá, žezlo a jablko ne. Originály Karla IV. pohltila vídeňská klenotnice. Natrvalo
Svatováclavská koruna v trezoru Pražského hradu pochází z dílny Karla IV. Žezlo a jablko, které ji doprovázejí při slavnostních výstavách, spatřily světlo světa o dvě století později.
Obsah článku
Když v září 2025 prošlo Vladislavským sálem přes padesát tisíc návštěvníků, většina z nich obdivovala trojici předmětů jako nedělitelný středověký celek. Jenže koruna zdobená safíry, spinely a perlami vznikla kolem roku 1345 pro korunovaci Karla IV. v roce 1347. Žezlo dlouhé 67 centimetrů a jablko vysoké 22 centimetrů ale objednal až Ferdinand I. Habsburský u augsburského zlatníka Hanse Hallera v letech 1533–1534. Gotické originály obou insignií, ty, které Karel IV. skutečně svíral v rukou, leží dodnes ve vitríně vídeňského Hofburgu. A Česko o ně po roce 1918 ani nepožádalo.
Tři vrstvy jednoho korunovačního souboru: co Praha vlastní a co zůstalo ve Vídni
Příběh českých korunovačních klenotů se rozpadá do tří odlišných historických vrstev. První a nejstarší tvoří Svatováclavská koruna, ryzí gotický originál, který Karel IV. nechal zhotovit a později ještě upravil. Tato vrstva zůstala v Praze nepřerušeně a o její autenticitě nepanují pochybnosti.
Druhá vrstva zahrnuje renesanční žezlo a královské jablko, jež dnes korunu doprovázejí. Ferdinandovo žezlo váží 1 013 gramů, pokrývají ho čtyři safíry, pět spinelů a 62 perel zasazených do ornamentu vinných úponků a akantových listů. Jablko z osmnáctikarátového zlata o hmotnosti 780 gramů zdobí figurální reliéfy s králem Davidem, výjevy z knihy Genesis a šestice drobných sfing pod křížkem na vrcholu. Obě díla představují mistrovskou ukázku augsburského zlatnictví 16. století, okázalou, dekorativní, plnou renesančního sebevědomí.
Třetí vrstva spočívá za hranicemi. Karlovo původní žezlo, stříbrné a zlacené, i zlaté jablko gotické stylizace zůstávají v Císařské klenotnici ve Vídni, konkrétně v bohémské sekci světské klenotnice označené jako Raum 9. Vedle nich visí portrét císaře Matyáše v roli českého krále a leží český kurfiřtský plášť. Vídeň tyto předměty neschovává v depozitáři. Vystavuje je denně kromě úterý.
Jak gotické insignie putovaly z Prahy do Vídně a proč se nevrátily
Klíčový zlom přinesla třicetiletá válka. V letech 1631–1635 byly korunovační klenoty kvůli hrozbě saského vpádu přesunuty do Českých Budějovic. Roku 1637, tentokrát před švédskými vojsky, zamířil celý soubor do Vídně. Odtud se insignie vracely do Prahy už jen na jednotlivé korunovace.
Mezitím se ale stalo něco podstatného. Habsburská dvorská praxe začala při korunovacích používat Ferdinandovo renesanční žezlo a jablko místo starších gotických kusů. Když se roku 1791 korunovační soubor natrvalo vrátil do Prahy, obsahoval právě tuto novověkou dvojici. Gotické originály zůstaly ve Vídni jako součást císařské sbírky.
Po vzniku Československa v roce 1918 existoval mezinárodněprávní rámec pro restituci kulturních předmětů, tedy saint-germainská mírová smlouva a navazující archivní ujednání. Podle právní studie Zdeňka Koudelky však československá strana gotické žezlo a jablko vůbec nežádala. Pravděpodobně o jejich existenci ve vídeňských sbírkách nevěděla. Rakouská strana v restitučních sporech navíc stavěla na historické celistvosti sbírek a Právní výbor v obdobných případech posuzoval řadu habsburských kulturních předmětů jako privátní majetek či fideikomis, tedy předměty nepodléhající automatickému vydání.
Proč Praha vystavuje klenoty jako nedělitelný celek
Ceremoniální logika pražských výstav pracuje s emocí státnosti. Koruna, žezlo a jablko se vyzvedávají z Korunní komory za přítomnosti sedmi klíčníků, vystavují se ve Vladislavském sále zdarma a celý akt rámuje slavnostní atmosféra výjimečného okamžiku. V roce 2024 přišlo 46 609 lidí, o rok později už 51 553. Příští příležitost ohlásil Pražský hrad na 19. až 28. září 2026 pod hlavičkou výstavy Habsburkové 500, název, který poprvé výslovně staví do centra právě Ferdinandovu vrstvu příběhu.
Oficiální hradní materiály přitom renesanční původ žezla a jablka nezamlčují. Brožura i webové stránky uvádějí dataci 1533–1534 a upřesňují, že součástí českého korunovačního souboru se obě insignie staly až v 17. století. Už v roce 2016 Hrad uspořádal výstavu Žezlo a koruna, která explicitně otevírala téma původního gotického složení Karlových insignií. Mediální i veřejná pozornost se ale dlouhodobě soustředí na samotnou korunu, a zkratka „korunovační klenoty“ funguje jako monolitický pojem.
Kde dnes spatřit gotické originály Karla IV.
Kdo chce stanout před skutečným Karlovým žezlem a jablkem, musí zamířit do Hofburgu. Císařská klenotnice sídlí v křídle Schweizerhof na adrese 1010 Wien. K září 2026 je otevřená denně kromě úterý od 9:00 do 17:30, poslední vstup třicet minut před zavírací hodinou. Od dubna 2026 funguje systém rezervovaných časových slotů. Vstupné pro dospělého činí v přepočtu zhruba 400 korun online, na místě o něco víc. Návštěvníci do devatenácti let vstupují zdarma.
V bohémské sekci (Raum 9 nesoucí podtitul „Die Habsburger als Könige von Böhmen“) leží gotické insignie vedle kurfiřtského ornátu a dalších artefaktů vázaných k české královské tradici. Vídeňská expozice je permanentní, muzejní, bez slavnostního ceremoniálu. Praha ukazuje státní relikvii jednou za rok v atmosféře výjimečnosti. Vídeň drží druhou polovinu téhož příběhu za sklem vitríny, přístupnou tři sta dní v roce.
Vrátí se originály někdy do Prahy?
Teoretická právní cesta existuje. Koudelka argumentuje, že Česká republika by mohla žádat vydání s odkazem na saint-germainské ujednání i podle rakouského občanského práva. V roce 2018 senátor Ivo Valenta vyzval prezidenta k řešení návratu. Kancelář prezidenta tehdy odpověděla, že nevidí důvod o vrácení žádat. A ministr zahraničí Tomáš Petříček označil argumenty pro takovou žádost za nepřesvědčivé.