Rychle a zběsile uprostřed římské arény –⁠ několik divokých a překvapivých střípků ze života gladiátorů i gladiátorek

Takový Spartakus byl zcela reálná historická osobnost. Stejně na tom byly i ženské gladiátorky, ačkoli nešlo o běžný jev. I tak je ale kalila krev a písek.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Gladiátoři, které všichni známe z televize, knih či filmů, byli bojovníci v dobách římského impéria. Přestože šlo většinou o vězně či otroky, tato profese byla považována za prestižní a důstojnou. Pravda, kariéra to často nebyla dlouhá. Gladiátoři bojovali ve velkých arénách v různých kombinacích a jejich střety byly vyhledávanou společenskou událostí. Ohlašování zápasů probíhalo skoro jako dnešní marketing rockového koncertu.

Ve světě krve a písku a zdroje legend

Výrazná reklama rozhodně zabírala a ti nejslavnější bojovníci na sebe přitáhli pozornost i 50 000 diváků. Ne nadarmo pochází z Říma přísloví „Dej lidu chléb a hry.“ Přestože jde o éru patřící téměř výlučně do minulosti, její krvežíznivost zrodila mnoho legend, pečlivě živených filmy a knihami. Hollywoodská zpracování ale vytváří mlhu, skrze kterou je často těžké rozkrýt, co se před stovkami let v arénách opravdu odehrávalo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Víme například to, že slavný Spartakus byl reálnou osobou, nikoli výplodem fantazie. Žil v letech 111–71 před Kristem a jeho sláva nepochází až tolik z gladiátorství. Vedl totiž největší a nejúspěšnější vzpouru otroků v historii impéria. Se svou armádou více jak 100 000 otroků představoval pro Řím reálnou hrozbu, nejen drobný problém. Dokud žil, jeho armádě se dařilo Římu vzdorovat, jakmile byl ale zabit, zbytek jeho sil se rozpadl.

Gladiátoři byli často vegetariáni

Badatelé, kteří zkoumali 2 000 let staré kostry více jak 67 těchto bojovníků, dokázali identifikovat některé prvky, například zinek a vápník. Pomocí izotopové analýzy pak získali solidní obrázek ohledně dávné stravy. Gladiátoři měli často rostlinnou stravu sestávající z ječmene a fazolí a jen velmi malého množství zvířecích proteinů. Kromě toho také popíjeli vápníkové nápoje z pečených rostlin.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na rozdíl od mnoha dnešních vegetariánů, kteří mají tuto dietu z etických nebo zdravotních důvodů, pro gladiátory šlo o velmi pragmatickou záležitost. Tato strava totiž podporuje ukládání podkožního tuku, který je následně chránil v bitvě. Měli tak přirozenou bariéru, která při častých řezných ranách sloužila jako ochrana nervů a cév. Tukové polštáře poskytovaly stejně tak ochranu před přímými ranami, kterých se také vyskytlo hodně.

Pravidelní gladiátoři nebojovali se zvířaty

Stejně jako se moderní sportovci specializují v disciplínách, existovalo sedmero typů gladiátorů. Každý byl odborníkem na konkrétní zbraň a měl také jiné schopnosti a dovednosti. Bez ohledu na specializaci byl však hlavní náplní všech boj proti ostatním gladiátorům, nikoli zvířatům. Tento nešťastný úkol připadal dvěma jiným typům bojovníků. První se jmenovali „bestiarii“ a říkat jim bojovníci je poněkud nadnesené.

Šlo totiž o válečné zajatce nebo odsouzené zločince, kteří byli mezi zvířata doslova hozeni. Neměli žádnou šanci na přežití, žádný trénink nebo zbraně. Na druhém konci byli venatioři, kteří předváděli předem připravený lov na divokou zvěř. Tou byli lvi, sloni, leopardi a medvědi. Tito bojovníci byli trénovaní a měli oštěpy. Stejně tak měli kožené chrániče na nohou a rukou a někdy také železné hrudní pláty.

Realita ženských gladiátorek

Přestože ženy v aréně nebyly častý jev, existovaly. Moderně se jim říká gladiátorky, tehdy se jednalo o „ludie“ nebo „muliery“. Zatímco muži byli k této dráze často donuceni okolnostmi, ženy si tuto profesi vybíraly. Důvodem byly často peníze, čest a sláva. Ačkoli o jejich existenci neexistuje příliš důkazů, jsou velmi přesvědčivé. Jedním z nich je starověké právo, které zakazuje účast na hrách svobodným ženám pod 20 let věku.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Žádný zákon v tom ovšem nebránil stejně starým otrokyním. Vznik tohoto zákona je nevědomým uznáním skutečnosti, že ženy se již her účastnily. V roce 200 pak císař Septimius Severus zakázal účast ve hrách všem ženám. Muži do sebe však nadále sekali a bodali ještě po dobu 200 let. Poslední zaznamenaný gladiátorský zápas se tak odehrál roku 404. Samotný název gladiátor pochází od krátkého meče, který se jmenoval gladius.

Které populární dílo s gladiátorskou tematikou vám nejvíc utkvělo?

Zdroj: DiscoveryMagazine

Diskuze Vstoupit do diskuze
136 lidí právě čte
Zobrazit další články