Pomluvy, drby, chcete-li klepy. Za to byly ženy ve středověku krutě trestány. Jak fungovaly „lidské náhubky“?

Ve středověku byl trestem do té doby stále častý zvyk využívající slušnou škálu masek. Ty byly vyvinuté pro zlomyslné a klepavé ženy a měly především vzbudit jejich stud a pohrdání zbytku společnosti. Právě odstrašení a následné odpuštění byly tehdy hlavní trestající nástroje. Tzv. kláda na náměstí byla běžným jevem, kdy byl provinilec uzavřen do dvou kusů dřeva. Zatímco muži byli takto zamykáni, ženy chodily i na veřejnosti s „drbnou páskou“ na hlavě.

Pro nadávky a pomluvy pořádný roubík

Říct dnes manželovi nebo partnerovi, že je nevrlý nebo zlomyslný, může být lehké popíchnutí. Ještě o několik set let zpátky šlo ale o velmi vážné obvinění. Žnea přitom ani nemusela prohlásit nic důležitého, stačilo se vyjádřit o svém choti. Bez ohledu na pravdivost výroku pak mohla očekávat značné ponížení za zločin výtržnictví. Tyto mučicí nástroje dnes můžeme vidět jen jako pouhé relikvie, a ani jejich názvy se nevyskytují v běžném slovníku.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zahanbující náhrdelníky byly například v Maďarsku známy jako housle, brugos nebo garica. Pestré verze hrušek a náhubků najdeme hlavně v anglosaských zemích. Naposledy byl takový nástroj použit v Newcastlu v roce 1824, alespoň tedy veřejně. Pravdou také je, že trestný čin pomluvy a nadávky byl z anglo-waleského právního systému odebrán až v roce 1967. Jde tedy skutečně o nedávnou záležitost, což mnohé lidi překvapí.

Nadávání jako trestná činnost

Nadávka coby stará anglická obyčejová kategorie byla vyslovena proti nebezpečné veřejné osobě. Ta se musela hanebně vyjadřovat o svém okolí, vedla s ním soudní spory a narušovala tak klidné soužití komunity. Obvykle se tato obvinění týkala žen, dostalo se ale i na muže. V některých oblastech Anglie byl za stejný zločin ve středověku považován i prodej špatného chleba nebo nekvalitního piva. Výklad i přísnost se obecně lišily kraj od kraje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Snahy o kontrolu a trestnost „ošklivých řečí“ ještě zesílily po vypuknutí morových epidemií, tedy „černé smrti“. Demografické změny tehdy vedly k silnějším společenským nepokojům a odporu, což ohrožovalo status quo celé společnosti. Hlavním cílem všech těchto trestů bylo především veřejné ponížení a jasné upozornění na rizikového jedince. Podobný způsob zvolili nedávno Ukrajinci, kdy rabující zloděje lepili bez kalhot k veřejnému osvětlení.

Hříšník s maskou na hlavě

V běžné praxi byla provinilci nasazena železná maska a následně se prošel městem, kde na něj okolí plivalo, nadávalo mu a házelo po něm všechno možné. Primárním cílem bylo vyvolat výčitky svědomí, kovová lišta v masce ovšem zároveň bránila možnosti silnější odvety. Dříve existovaly také uzdy s hroty proti čarodějnicím. Každý pohyb úst v takové masce hrozil propíchnutím jazyka. Tyto masky byly nošeny po celé hodiny i dny.

Hříšník tak nemohl ani mluvit, ani pít či jíst. Existovaly i „zdobenější“ verze s velkým nosem nebo jinak posměšnými atributy. Maska byla také často vybavena zvonečkem, takže všichni ve městě neomylně poznali, kudy provinilec prochází. Dnes se vyskytují jen v rámci středověkých show přibližujících život ne tak dávných dob. Stačí jen několik minut v těchto maskách a prakticky kdokoli hlásí, že omezení řeči a pohybu je obrovské peklo.

Co nejpodivnějšího jste kdy měli na hlavě?

Zdroj: TheScientist