Mumifikace –⁠ jak probíhala a co způsobovala? Mozek byl odstraněn nosními dírkami. Poznejte tajemství nesmrtelnosti

Mumifikace neboli proces uchovávání mrtvých těl byla kdysi praktikou rozšířenou v mnoha starověkých civilizacích. Pro řadu lidí je spojena s děsivými obrazy.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Mnoho lidí má mumifikaci spojenou s děsivými až groteskními obrazy končetin obalených plátnem a pohozených někde v kryptách. Ano, mumie byly po několik dekád vděčným obsazením gotických románů a dobrodružných filmů. Tudíž se v představách lidí zapsaly jako součásti starodávných a tajemných rituálů. Mumifikace byla však velmi rozšířenou, a hlavně čestnou tradicí, která vyžadovala ty nejlepší specialisty tehdejších dob.

Cesta k uctění, nikoli děsu

Proces balzamování měl uchovat zemřelého v co nejlepší „formě“, neboť víra v posmrtný život byla pevnou součástí společenského života. Mnoho kultur své mrtvé mumifikovalo, nejznámější je samozřejmě starověký Egypt. Stejné postupy najdeme ale i v Číně, na Kanárských ostrovech a u mnoha předkolumbovských civilizací v Jižní Americe. Dalším balzamujícím národem byli například Inkové.

iZdroj fotografie: Pxhere

Jádrem mumifikace je uchování těla cíleným vysušením nebo balzamováním tkáně. To obvykle zahrnuje odstranění vlhkosti a použití chemických nebo přírodních konzervantů, například pryskyřic. Mumie vznikají také náhodou, pokud se mrtvé tělo nachází v příhodných podmínkách, pak jde o tzv. přirozenou mumifikaci. Dochází k ní, když jsou tělesné ostatky vystaveny extrémnímu chladu, velmi suchému prostředí, nebo se jinak vyhnou rozkladu.

Nejstarší civilizace s mumifikační tradicí

Nejstarší pohřbené mumie byly odkryty v údolí Camarones na území Chile. To leží na severu země v poušti Atacama. Malý pruh země mezi Pacifikem a Andami je typický jen minimem srážek a je považován za jedno z nejsušších míst na Zemi. Mumie tu našel v roce 1917 německý archeolog Max Uhle. Byly na pláži Chinchorr poblíž města Arrica. Příslušely kultuře Chinchorro, kterou Uhle datuje do doby před 9 000 – 3 100 lety.

iZdroj fotografie: Pxhere

Samotná praxe mumifikace u nich začala před 7 000 lety, tedy dvě milénia před nejstaršími známými mumiemi Egypta. Ačkoli postupně docházelo ke zlepšování postupů a jejich větší komplexnosti, základní princip zůstával stejný. Zahrnoval vyjmutí všech měkkých tkání, orgánů a mozku. Duté tělo pak bylo vysušeno a opět sestaveno. Kůže byla vycpána rákosím, sušenými bylinkami a dalším rostlinným materiálem.

Egyptská forma mumifikace

Právě ve starověkém Egyptě dosáhl proces největší propracovanosti. První mumie se v záznamech objevují v roce 3500 před Kristem. V době Staré říše (2686–2181 před Kristem) byla už tradice ve společnosti silně zakořeněna. V dalších dobách byla dále rozvíjena a vrcholu dosáhla během Nové říše (1550–1069 před Kristem). Na rozdíl od Chinchorrů zde byla vyčleněna pouze elitám a boháčům.

Prostí lidé byli mumifikováni velmi zřídka, protože celý proces byl značně nákladný. Postup byl důležitou složkou náboženství, jelikož Egypťané byli posmrtným životem doslova posedlí. Celá pozemská životní pouť pro ně byla pouze přípravou na skutečné prožitky, které přijdou až na onom světě. Po smrti zůstává životní esence či duše a ta se na cestě do záhrobí setkává s mnoha entitami a také posmrtným soudem.

Šakal, váhy a pero

Rozhodující osobou takového soudu je Usir (Osiris), bůh mrtvých. Projde-li mrtvý touto zkouškou, čeká ho život v ráji po boku všech bohů. Soud probíhal vážením duše proti peru bohyně Mat, tedy pravdy. Byla-li duše těžší než toto pírko, na zesnulého se okamžitě vrhla nestvůra a byl sežrán. Na spravedlivý proces vážení dohlížel také Anup (Anúbis), bůh s hlavou šakala a patron balzamovačů. Aby se však duše mohla vydat na svou posmrtnou pouť, muselo tělo zůstat zachováno.

iZdroj fotografie: Pxhere

O konkrétních balzamovacích postupech se bohužel nedochovalo příliš mnoho písemností. Mozek byl většinou vytažen pomocí zahnutého nástroje skrze nosní dírky. Další orgány byly odstraněny rukama po naříznutí oblasti žaludku. Prázdnou dutinu pak balzamovači vyplnili kořením a vonnými směsmi, poté bylo tělo opět uzavřeno. Uvnitř bylo ale vždycky ponecháno srdce, o kterém Egypťané věřili, že se v něm skrývá lidský intelekt. Proto bude v posmrtném životě rozhodně potřeba.

Která ze slavných mumií vás nejvíce fascinuje?

Zdroj: LiveScience

Diskuze Vstoupit do diskuze
142 lidí právě čte
Zobrazit další články