Jakmile i přes varování otevřeli hrobku, začali umírat lidé. Platí proslulá faraonova kletba i dnes?

Otevírání hrobek mocných faraonů nemusí být vždy ten nejlepší nápad. Záhadná a nečekaná úmrtí mnoha lidí mohla být buď nešťastná náhoda, nebo šlo o smrtící kletbu.

Zdroj fotografie: Public Domain

Skrze pavučiny se chvějí kroky, které procházejí samotnou historií. Vetřelci narušili faraonův klid a hledají také jeho poklad. Pak zasahuje kletba. Opravdu se za vyrušení pomstili duchové minulosti? V letech 1798–1801 táhl do Egypta Napoleon, a ačkoli šlo o vojenský neúspěch, jednu ctnost mu upřít nelze. Cestou totiž přitáhl zájem Evropy ke geografii Egypta a hlavně jeho neprávem opomenuté kultuře a historii. Následně propukla egyptománie.

Egypt jako ohnisko zájmu

Tato sílící pozornost vedla také k zahájení seriózních archeologických vykopávek, jejichž největším úspěchem byl objev mumie Ramsese v roce 1881. Zcela světoborná událost měla kulturní dopad a inspirovala i Edgara Alana Poea nebo Sira Arthura Conana Doyla. Po dvou dekádách neúspěšných projektů pak učinil obrovský objev Howard Carter. Stal se objevitelem hrobky Tutanchamona, jednoho z posledních faraonů své dynastie.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Pro archeologii šlo prakticky o zázrak, neboť se jednalo o jedinou pohřební komoru, která byla vystavena potomkům jako celek. Dne 4. listopadu objevil Carter v Údolí králů hrobku a sarkofág s mumií uvnitř. Ta jako jediná vydržela až do archeologických vykopávek zcela neporušená. Do pohřebních komor se běžně mohli vloupat vykradači, ale neporušili jak samotnou mumii, tak ani četné artefakty, které ji všude obklopovaly.

Jako z tajemné detektivky

Skupina této expedice zahrnovala několik lidí, archeologa a také jeho šlechtického patrona. Pak všichni zemřeli, což mnozí pokládají za zásah faraonovy kletby. Lord Carnarvon, který Cartera financoval, skonal na jaře 1923 na otravu krve. Jeho obličej vykazoval patrné stopy žihadla, dle některých zdrojů nejspíš od štíra – posvátného zvířete faraonů. Při holení se do rány dostala infekce a v celé Káhiře přesně v ten moment vypadl proud.

Zdroj fotografie: Depositphotos

V Londýně pošel také jeho věrný pes. Nevlastní bratr šlechtice ho přežil jen o 1,5 roku. Záhy skonala i sestra, která o lorda pečovala, a jeho osobní tajemník Richard Bethell. Jeho otec – Bethell – skonal rok po svém synovi. Smrt neušetřila ani Archibalda Douglase Reida, který prováděl ohledání mumie. Na kousnutí hmyzem zemřela také Carnarvonova vdova, lady Almina. Při prolomení vstupu asistoval ještě Arthur C. Mace, který rovněž zemřel.

Pominutí základních okolností

Těchto souvislostí si nevyhnutelně všiml tisk i úřady. Obecně byla úmrtí prohlášena za faraonovu kletbu. Ta měla stihnout kohokoli, kdo narušil věčný odpočinek dávných panovníků. Pravdou však je, že „fakta jsou tvrdohlavá“ a propagátoři kletby ignorovali základní skutečnosti. Tedy že jakmile se člověk narodí, také jednou zemře, jde jen o to kdy a jak. Bratr lorda Carnarvona spáchal sebevraždu, nejspíš nikoli na popud faraona.

Tajemník Bethell uhořel, požár nejspíš vznikl od jeho postele. Archibald Reid, který zkoumal mumii, zemřel důsledkem komplikací od rentgenového záření. Mezi dalšími osobami figuruje jeden, kterého zastřelila vlastní choť. Tedy ženina kletba, nikoli faraonova. Hlavním protipólem této legendy je ovšem sám Carter. Navzdory 20 úmrtím, které živily legendy o kletbě, skonal o 17 let později z příčin zcela přirozených.

S kolika lidmi, které postihla nějaká kletba, jste se setkali?

Zdroj: ScienceDirect