Jaderné elektrárny mohou být velmi vydatným zdrojem energie. Pokud se v nich něco pokazí, může se z nich stát nebezpečí na desítky kilometrů daleko.
Havárie v černobylské jaderné elektrárně je událost, na kterou lidstvo nebylo připraveno a jejíž následky si dokázal jen málokdo představit. Ačkoli se místo havárie podařilo zabezpečit, stále jsou zde věci, které veřejnost i vědce doslova fascinují. Jednou z nich je útvar, který dostal příslovečné jméno sloní noha. Je dnes označován za nejspíše nejvíce smrtelnou hmotu na Zemi a je samozřejmě cílem zájmu odborníků.
Havárie zabila desetitisíce lidí
Když 26. dubna 1986 explodoval jaderný reaktor v Černobylu, jednalo se o nepředstavitelnou katastrofu. Výbuch byl podle dostupných údajů asi 500krát silnější než exploze jaderné pumy v Hirošimě. Na jeho následky zemřelo 31 lidí bezprostředně, ale nejspíše až 80 tisíc v následujících letech. Milion lidí žijících v okolí elektrárny muselo být evakuováno. Oblast výbuchu bude kolem 3 tisíc let pro lidstvo neobyvatelná.
V samotném jádře reaktoru byla obrovská teplota. To způsobilo, že se materiál začal tavit a vytvořil hmotu podobnou lávě. Ta se začala protavovat pod reaktor, a to i betonem. Postupem doby se začala ochlazovat a tuhnout. Takto vzniklá hmota se nazývá korium. Skládá se z jaderného paliva, štěpných materiálů, roztavených částí regulačních tyčí a materiálů použitých v reaktoru nebo v izolačním betonu. A různých příměsí, které vznikly chemickými reakcemi při styku s vodou a vzduchem.
Vzorek odebrali útočnou puškou
Vědci na tento materiál v Černobylu narazili asi osm měsíců po katastrofě. Zjistili, že se propálil asi dvěma metry betonu a protékal potrubím a chodbami. Nachází se šest metrů pod úrovní země. Nakonec začal tuhnout. Tvoří ho mnoho vrstev. Má černou barvu a připomíná sklo a kůru stromu. Právě kvůli této struktuře se mu začalo říkat sloní noha. Materiál je velmi odolný, byl problém z něho odebrat vzorek za pomoci robota s vrtákem. Nakonec se podařilo kusy odštípnout pomocí střelby z útočné pušky.
Vědci zjistili, že hlavním materiálem koria je oxid křemičitý. Jsou zde příměsi uranu, zirkonu, titanu, hořčíku a dalších materiálů. Zrna zirkonu nejsou podlouhlá, což podle vědců nasvědčuje tomu, že hmota tuhla pomalu. Radioaktivita se v hmotě velmi rovnoměrně rozložila a je velmi vysoká. Činí 80 až 100 gray za hodinu. Jenom pro představu, smrtelná dávka je 4,5 gray za pět minut. I proto je tato hmota považována za jednu z nejtoxičtějších na Zemi a určitě byste se k ní nechtěli přibližovat. Ovšem její radioaktivita naštěstí klesá.
Díky tomu se také nohu podařilo v roce 1996 Arthuru Kornejevovi vyfotografovat, použil automatický fotoaparát a baterku. Je zatím jedinou známou osobou, která se ke sloní noze přiblížila. Toto setkání přežil. Vědci v roce 1998 zjistili, že vrchní vrstvy hmoty začaly praskat a měnit se v prach. Ten má mít konzistenci podobnou písku. Je samozřejmé, že se i nadále budou tímto fascinujícím útvarem zabývat a sledovat ho. Nejen kvůli tomu, že je pro lidi smrtelně nebezpečný, ale i kvůli jeho unikátnosti, která může přinést některé nové poznatky.