Skalní masiv nápadně připomíná slavnou sochu egyptské sfingy. Podle badatele ji musel vytvořit člověk

Má tedy tělo lva a lidskou hlavu, nebo minimálně tvář. Celkově jde o jednu z nejvíce rozeznatelných soch na světě a nachází se na seznamu cílů asi každého návštěvníka Egypta. Málo známou skutečností je však to, že není jediná. Další totiž byla odkryta v Pákistánu, konkrétně nedaleko makranské pobřežní dálnice. Většina badatelů se shoduje na tom, že tato sfinga z Balúčistánu není nic jiného než skalní masiv, který tvaroval čas a přírodní vlivy. Není to však jediný pohled.

Skalní formace v národním parku

Další hlasy ji totiž považují za „stráž“ zbytků hinduistického chrámu, který je vědci i historiky kompletně ignorován. Této sfinze se také přezdívá „lev z Balúčistánu“ a jde o velkou skalní strukturu připomínající mytologické zvíře z Gízy. Nachází se v národním parku Hingol podél pobřežní dálnice, která spojuje Karáčí a Gwádar v Pákistánu. Tento národní park je znám právě pro své jedinečné skalní formace, které jsou populární atrakcí.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jeho popularita vzrostla po dokončení dálnice. Prominentní teorie stran sfingy říká, že nejde o úžasný případ eroze, ale výtvor lidských rukou. Zastáncům tohoto pohledu nahrává i několik detailů této přírodní skalní formace. Nejvíce zaujme prostá skutečnost, že vypadá opravdu prakticky stejně jako sfinga egyptská. Na fotkách má vytesanou velmi přesnou čelist a rysy tváře, očí, nosu, úst a také čelenky.

Solidní podoba by tu byla

Dále lze snadno určit přední končetiny s tlapami. Tyto detaily se dají těžko svádět jen na dílo přírody, což je pro mnohé jasným důkazem, že se na tom musel podílet i člověk. Bibhu Dev Misra, který píše o starověkých civilizacích, upozorňuje i na další věci. Například umístění poblíž struktury podobné hinduistickému chrámu podobnému chrámům z jižní Indie. Fasáda sfingy ukazuje obrazy toho, co měla být hinduistická bytost Kartikey s kopím.

iZdroj fotografie: Pixabay

Teorii o lidském původu ale provází i několik závažných problémů. První, na který poukazuje i Misra, je nutnost skutečného archeologického průzkumu místa. Pokud by tu totiž byly pozůstatky chrámu a sfinga, už by tu archeologové vrtali. To ale nenastalo, protože tu zkrátka není co vidět. Zadruhé je Dev Misra zatím jediným autorem, který se tímto úkazem zabýval. Což je poměrně solidní rána pro důvěryhodnost veškerých jeho tvrzení.

Díry v teorii i jejím zastánci

On sám pracuje jako technologický konzultant a „nezávislý badatel“. Na tom by nebylo nic špatného, ovšem je jediným zdrojem těchto informací. Jeho články se objevily i na konspiračních stránkách a postrádá odborné publikace, které by kdokoli ověřil. Současně také sám podotkl, že reálně tuto sfingu nikdy neviděl. „Je směšné naznačovat, že příroda by vytvořila sochu, která připomíná světoznámé mytické zvíře ze starověkého Egypta.“

Ačkoli ji tato sfinga opravdu připomíná, dochází tu spíše k prosté pareidolii. Tedy tendenci mozku přikládat mlhavým podnětům konkrétní význam, což se týká hlavně těch vizuálních. Klasickým příkladem je vidění tváří v kouři, zvířat v oblacích nebo Elvise na toustovém chlebu. Turisté skále říkají sfinga z Balúčistánu už mnoho let. Když navštívíte něco se sfingou v názvu, čekáte, že to tak bude vypadat, což se děje i zde.