Římská kapucínská krypta ukrývá výzdobu vytvořenou z kostí čtyř tisíc řeholníků

Pod jedním z nejrušnějších římských bulvárů leží třicetimetrový koridor, kde lebky, stehenní kosti a obratle tvoří lustry, girlandy a hvězdice.

Foto: PxHere

Stačí sejít pár schodů pod kostel Santa Maria della Concezione dei Cappuccini na Via Vittorio Veneto a ocitnete se v prostoru, který nemá v Evropě přesnou obdobu. Nejde o hororovou atrakci ani o muzeum anatomie. Kapucínská krypta je promyšlený teologický obraz, memento mori složené z ostatků asi 3 700 řeholníků, kteří tu žili, modlili se a umírali od 17. století. Popularizační texty často zaokrouhlují na čtyři tisíce; oficiální Muzeum a krypta kapucínů uvádí nižší číslo, ale i to stačí na to, aby každý centimetr stěn, kleneb a výklenků pokrývaly symetrické kompozice z lidských kostí. Síla místa přitom neleží v rozloze. Leží v tom, jak malé kaple proměňují lidské ostatky ve znepokojivě krásný obraz smrti a naděje na vzkříšení.

Jak kosti opustily hřbitov a staly se výzdobou

Příběh začíná roku 1631, kdy se kapucínský řád přestěhoval do nového konventu na dnešní Via Vittorio Veneto. Bratři s sebou přenesli i ostatky zemřelých spolubratří z dřívějšího kláštera u San Bonaventura. Malý klášterní hřbitov u nového konventu se brzy začal plnit, a tak se exhumované kosti ukládaly do podzemních prostor pod kostelem, zpočátku prostě proto, aby se uvolnilo místo pro čerstvé pohřby.

Kdy přesně se z praktického ukládání stala cílená výzdoba, není jisté. Samo muzeum přiznává, že dokumenty k dějinám výzdoby chybí. Mezi nejčastěji zmiňovaná jména patří vídeňský kapucín Norberto Baumgartner, ale jde o hypotézu, ne o potvrzený fakt. Jisté je jedno: koridor dlouhý asi třicet metrů, k němuž přiléhá šest komor pojmenovaných podle převládajících kostí, krypta tibií a femurů, krypta pánví, krypta lebek, krypta vzkříšení. Kosti tu netvoří nahodilé hromady. Jsou poskládané do květinových motivů, křížů, rozet, oblouků z žeber, festonů z obratlů a čelistí. Dokonce i lustry jsou kostěné.

Řím, Sedlec, Palermo, Vídeň: čtyři místa, čtyři odlišné příběhy

Při zmínce o kostnici se nabízí srovnání se Sedlecem u Kutné Hory. Nabízí se, ale pokulhává. Sedlecká kostnice pracuje s ostatky z obrovského středověkého hřbitova, obětí moru, hladomoru a husitských válek. Její dnešní podobu zásadně dotvořil řezbář František Rint v roce 1870. Řím je jiný svět: menší prostor, výhradně řádové ostatky, výzdoba sloužící jako součást klášterní spirituality, ne jako umělecký projekt jednoho autora.

Palermské kapucínské katakomby zase staví na mumifikaci. Na ploše kolem 300 metrů čtverečních tam visí a leží asi dva tisíce celých těl, nejen řeholníků, ale i platících laiků. Efekt je drsně fyzický: oblečené postavy s otevřenými ústy, děti v šatech. Řím oproti tomu abstrahuje. Kost zbavená masa a identity se stává ornamentem, a právě ta proměna z ostatku v dekorativní prvek je to, co návštěvníky zneklidňuje i fascinuje zároveň.

A vídeňská Kapuzinergruft? Navzdory stejnému řádovému jménu jde o úplně jiný typ místa, dynastickou pohřební kryptu Habsburků s kovovými sarkofágy. Žádné kostní lustry, žádné memento mori z lopatek. Společný je jen název kapucínů, kteří kryptu spravují.

Prohlídka nezačíná v kryptě

Kdo čeká, že sejde po schodech rovnou mezi lebky, bude překvapený. Muzeum vede návštěvníka nejprve osmi sály věnovanými dějinám, umění a spiritualitě kapucínského řádu. Jedním z exponátů je obraz San Francesco in meditazione připisovaný Caravaggiovi. Teprve po tomto úvodu přichází sestup do krypty. Samostatný vstup jen do podzemí oficiálně možný není, a dává to smysl. Bez kontextu by kosti působily jako podívaná. S ním se mění v závěrečnou kapitolu příběhu o řádové chudobě, pokoře a víře ve vzkříšení.

Celá prohlídka zabere zhruba hodinu. Audioprůvodce je v ceně vstupenky. Muzeum nabízí i dětský program Kids Tour a školní návštěvy, takže místo nepovažuje za nevhodné pro mladší publikum, byť doporučuje doprovod dospělého. Pro citlivější návštěvníky je ale fér říct na rovinu: nejde o symbolickou instalaci. Kontakt se skutečnými lebkami, žebry a celými zachovanými těly v nikách je souvislý a intenzivní.

Na jedné ze stěn krypty stojí nápis, který se připisuje kapucínským bratřím: „Co jste vy, byli jsme my. Co jsme my, budete vy.“ Třicet metrů kostěných ornamentů pod římským bulvárem nedělá nic jiného, než že tu větu převádí z textu do prostoru.