První lyžařský klub v Evropě mimo Skandinávii vznikl kvůli překladové chybě. Sjezdovkou bylo Václavské náměstí

5. ledna 1887 sjel sedmnáctiletý Josef Rössler-Ořovský na lyžích zasněžené Václavské náměstí, a během několika let proměnil náhodný impuls v organizované sportovní hnutí, které předběhlo i slavný alpský Ski-Club Arlberg o čtrnáct let.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Plynové lampy osvětlovaly prázdný Koňský trh, jak se tehdy říkalo dnešnímu Václaváku. Nahoře u rozestavěné budovy Národního muzea připnul mladík k botám dlouhá celodřevěná prkna s jednoduchým řemínkem přes špičku. Vedle něj stál jeho mladší bratr Karel. Oba nasadili lyže a pustili se po zasněženém svahu dolů směrem k Můstku. Projeli bez zastavení až ke Štěpánské, pak pokračovali během k Vodičkově ulici. Vyrazili po setmění záměrně, aby nevzbuzovali veřejné pohoršení. Přesto právě tato noční jízda odstartovala dějiny českého lyžování.

Jak se lyže ze Skandinávie dostaly do Prahy díky poštovnímu omylu

Celý příběh se odvíjí od kuriózní záměny. Rössler-Ořovský už jako dvanáctiletý spoluzakládal Bruslařský klub, jehož členové objednávali sportovní výzbroj ze zahraničí. Když klub odeslal objednávku na brusle, podepsal ji jako „Bruslařský klub Praha“. Skandinávský dodavatel si podpis vyložil po svém, přečetl ho jako „Bruslar ski klub“, tedy lyžařský spolek jakéhosi Bruslara. Ke katalogu bruslí proto přibalil i nabídku lyží.

Kdo přesně na severské straně chybnou interpretaci provedl, prameny neodhalují. Jisté je, že první dva páry dorazily do Prahy a sedmnáctiletý Josef je okamžitě vyzkoušel. Podle citací z jeho deníku, které uchovává Národní muzeum, pocházela výbava od stockholmských výrobců Gustafsona a Heydeho. Bezpečné je tedy mluvit o skandinávském původu; norský motiv patří spíše ke korespondenčnímu nedorozumění než k místu výroby.

Od noční kuriozity k prvnímu lyžařskému svazu na světě

Síla Rösslerova počinu spočívá v tom, co následovalo po sjezdu. Už 21. listopadu 1887 založil při Bruslařském klubu lyžařský kroužek, podle dostupných srovnání vůbec první organizovanou lyžařskou skupinu v Evropě mimo Skandinávii. Pro kontext: proslulý rakouský Ski-Club Arlberg vznikl teprve 3. ledna 1901, tedy o čtrnáct let později.

Kroužek postupně rostl a v roce 1894 získal oficiální podobu jako Český Ski klub Praha. Členové pořádali první výpravy do Krkonoš i na Šumavu, učili přátele a známé ovládat nezvyklé náčiní. Rössler-Ořovský sám prý zasvětil do lyžování přes patnáct kamarádů a vedl klubovou knihu, v níž dokumentoval každou jízdu.

Rozhodující milník přišel roku 1903, kdy z pražského jádra a přibývajících regionálních spolků vznikl Svaz lyžařů v Království českém. Šlo o první národní lyžařský svaz na světě. Do roku 1914 sdružoval:

• 61 klubů po celých Čechách, Moravě i Slezsku
• 7 483 registrovaných členů

Z městské kuriozity se během necelých třiceti let zrodilo masové hnutí.

Jak se pražský impuls přenesl do Krkonoš, na Šumavu i do Jeseníků

Zatímco Rössler-Ořovský budoval organizační strukturu v Praze, nadšení pro lyže pronikalo do hor. Klíčovou postavou krkonošského lyžování se stal Jan Buchar, učitel z Jilemnice, který ve stejném roce 1894 spoluzakládal Český krkonošský spolek Ski. Buchar ukazoval Čechům cestu do zimních hor, doslova i přeneseně.

O devět let později přibyl klub ve Vysokém nad Jizerou, kde se lyžařská tradice zakořenila tak hluboko, že město dodnes nese přezdívku „kolébka českého lyžování“. Na opačném konci země, v Jeseníkách, působil od roku 1893 Moravskoslezský spolek lyžařů. Šumava, Podkrkonoší, Orlické hory; všude se opakoval stejný vzorec: pár nadšenců, pár párů dřevěných lyží, spolek a první organizované výlety.

Rössler-Ořovský přitom nepůsobil jen z pražské kanceláře. Pomáhal zakládat kluby i mimo hlavní město, radil s výbavou, překládal zahraniční pravidla a metodiky. Jeho energie sahala daleko za lyžování: stál u počátků českého fotbalu, tenisu, jachtingu, kanoistiky i hokeje. Společně s Jiřím Guthem-Jarkovským vyjednal samostatnou českou účast na olympijských hrách 1912 ve Stockholmu. Dobové profily ho popisují jako výjimečného diplomata, člověka schopného propojit sportovní vášeň s institucionální prací.