Ideál krásy se během historie významně měnil a měl různé podoby. Důkazem toho je princezna Zahra, pro kterou by kdysi muži vraždili.
Jednou z výrazných postav, která ilustruje, jak se vnímání krásy může významně lišit, byla princezna Zahra žijící v Persii na počátku 20. století. Její příběh nám ukazuje, že koncept krásy je často subjektivní a variabilní. Princezna Zahra byla považována za symbolem krásy v Persii kolem roku 1900, ačkoliv se její vzhled výrazně lišil od dnešních standardů krásy. Byla známá svým výrazným knírem nad horním rtem, silnou nadváhou a šilháním. Během svého života si udržovala váhu okolo 120 kilogramů. I přesto měla mimořádnou přitažlivost a byla obdivována muži po celém světě, kteří byli ochotni pro její přízeň udělat téměř cokoliv, včetně tragických činů.
V hlavní roli sebedůvěra
Princezna Zahra se stala živým důkazem toho, že sebejistota a osobnost mohou převýšit tradiční měřítka krásy. Bez ohledu na to, jak neobvyklá nebo odlišná byla, byla sama sebou a tím přitahovala pozornost opačného pohlaví. Její příběh nám připomíná, že krása není jednoznačně definovaný koncept a může se měnit v závislosti na kultuře a době. Zahra se stala symbolem, který pomohl rozptýlit tradiční představy o tom, jak by ženy měly vypadat nebo co by měly nosit.
Muži kvůli ní umírali
Princezna měla vysoké, avšak zdravé sebevědomí. To bylo pravděpodobně tím, čím muže přitahovala nejvíce. Moc dobře si uvědomovala to, kým ve skutečnosti je. Na jejím vzhledu jí nezáleželo – byla sebevědomá, měla sebedůvěru a přitažlivý charakter. Právě kvůli tomu po ní toužili muži po celém světě a ano, její podsaditá postava je kdysi všechny zvedala ze židle. Dokonce to došlo až do takového extrému, kdy kvůli byť sebemenší pozornosti muži páchali zločiny nebo dokonce sebevraždy.
Ideál krásy
Její příběh nám připomíná, že krása je výrazně subjektivní a neměla by být omezována pevnými standardy. Její osobnost a sebejistota byly tím, co ji činilo atraktivní, a muži na ni toužili. Zahra byla matkou čtyř dětí a byla provdána za Amira Husseina Khana. I když žila v době, kdy internet neexistoval a vliv Asie na okolní svět byl omezený, stala se známou postavou po celém světě. V Persii té doby byl ideálem krásy vzhled žen s prvky mužskosti, a tím více se žena podobala muži, tím byla žádanější. Tento příběh nám ukazuje, jak se vnímání krásy může měnit s časem a kulturou, a připomíná nám, že sebejistota a autenticita jsou vždy atraktivní a to nehledě na to, jak vypadáme.