Ztroskotání nejslavnější lodi znovu spojilo matku a její ukradené děti: Neuvěřitelný příběh „sirotků z Titaniku“

Obrovský parník Titanic vyplul 10. dubna 1912 z pobřeží Southamptonu a zamířil do New Yorku. Jeho paluba pojala 908 členů posádky a 1317 cestujících rozdělených do 3 tříd. Nejdražší lístek stál tehdy 2 560 dolarů, tedy asi 61 000 dnešních (cca 1,5 milionu Kč). Ty si kupovali ocelářští magnáti, politici a velvyslanci. Měli k dispozici squashový kurt, tělocvičnu, restauraci a kajuty zdobené mahagonem, zlatem a hedvábím.

Cesta z rodinného dramatu

Druhou třídu na Titaniku tvořili většinou profesoři a kněží, jejichž kajuty vypadaly o mnoho jednodušeji. Měli povoleno navštěvovat uzavřené promenády, jídelní salonky a kuřárny. Pak už zbývala jen třetí třída zaplněná prakticky výlučně migranty. Mezi těmito cestujícími byl i krejčí Michel Navratil, který tehdy prožíval rodinné drama. Jeho žena Marcelle se ho totiž rozhodla opustit, přestože s ním měla dvě děti. Rozvod v té době nebyl právě běžnou záležitostí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nezakázala mu ovšem vídat děti, považovala roli otce za důležitou. Svěřila mu je tedy na Velikonoce, ovšem Michel je už nevrátil, místo toho jim i sobě koupil lístky na Titanic. Krom toho, že si na ně půjčil, byly vystaveny na jiné doklady. Zmizel tedy spolu s dětmi doslova z povrchu zemského. Marcelle kvůli pohřešovaným dětem vyhlásila poplach a kontaktovala policii. Michel mezitím na palubě říkal, že nedávno ovdověl a syny vychovává sám.

Smrt otce, život pro syny

Dne 14. dubna byl kapitán informován o ledovci a těsně před půlnocí došlo ke srážce, loď se začala potápět. Je známým faktem, že Titaniku absolutně nedostačovaly záchranné čluny. Když Michel viděl spouštět poslední, doslova své děti hodil na palubu. „Můj otec přišel do kajuty, když jsme spali. Teple mě oblékl a objal mě. Další člověk udělal totéž s mým bratrem. Teď mi z toho naskakuje husí kůže,“ vzpomíná starší syn.

Chlapci Michel s Edmondem se stali jedinými dětmi bez rodičů nebo opatrovníků, které přežily. Jejich otec zemřel v ledové vodě, jim se přezdívalo „sirotci z Titaniku“. „Nepamatuji si, že bych se bál. Byl jsem šťastný, že jsem se dostal do člunu. S bratrem jsme seděli vedle dcery bankéře, který se snažil zachránit psa. V tom člunu se spojili lidé z různých zemí i společenských vrstev. Později jsem si uvědomil, že kdybychom nebyli ve druhé třídě, nemáme šanci.“

Nový život a návrat domů

Po přistání vzala oba chlapce do péče Margaret Hayesová. Protože cestovali na falešné doklady, bylo těžké najít jejich příbuzné. Jejich matka jednou narazila v novinách na příběh kudrnatých chlapců, které jejich otec – vdovec – hodil do posledního záchranného člunu. Jasně poznala své syny a oznámila věc policii. Ihned odjela do New Yorku, poděkovala Margaret za jejich záchranu a vzala si je s sebou domů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z Edmunda se stal architekt, Michel Junior vystudoval filosofii. Dožil se 92 let a stal se posledním přeživším mužem této katastrofy. Když se ho na celou věc ptali novináři, řekl jim, že byl příliš malý a neuvědomoval si, co se kolem vlastně děje. Plavba na člunu pro něj byla zábavným dobrodružstvím. Až po letech pochopil, jaké měl obrovské štěstí, že se dostal na člun, který nesl označení „D“. Kdoví, třeba historie vydá víc podobných příběhů.

Co z věcí kolem Titaniku vás nejvíc zarazilo?

Zdroj: TheScientist