Ženy mají dlouhou historii vlastní emancipace, která nekončí ani v moderní době. V minulosti byly ovšem věci trochu jiné a život žen byl plný nejrůznějších omezení.
Ženy prakticky ve všech antických civilizacích měly práva, omezení, koníčky a také návyky, o kterých toho víme jen málo. Například ve starověkém Římě se dívky vdávaly už ve věku 12 let. A přestože jejich dětství tak netrvalo příliš dlouho, měly také svoje hračky. Jedna byla objevena během 19. století a jednalo se o dřevěnou panenku. Patřila dívce pohřbené ve 2. století v Římě a je na ní vidět určitá podobnost s moderní panenkou Barbie.
Nárok na trůn i rozvod
Egypt byl v některých ohledech mnohem demokratičtější než další civilizace starověku. Jako příklad lze uvést skutečnost, že trůn mohl zdědit kdokoli bez ohledu na pohlaví nebo věk. Práva mužů a žen tu byla prakticky totožná, což v této éře rozhodně nebylo obvyklé nastavení společnosti. Navíc rodová linie se v Egyptě odvozovala od matky, nikoli od otce. Kořenem byla víra, že dědictví se dá prokázat, když je známa matka.
V Římě na tom byly ženy o poznání hůře. Nebyly považovány za občanky a jejich svobody byly drasticky omezené. Přesto však například proces rozvodu byl poměrně férovou záležitostí. Pokud se chtěla žena rozvést, našla si mužského zástupce, který za ni vykonal tuto právní proceduru. Nutno ovšem podotknout, že jediné, co stačilo muži ke stejnému výsledku, bylo zkrátka vyhodit ženu z domu. K tomu žádného zástupce nepotřeboval, jen svědků měl nejspíš dost.
Náboženství a vzdělání
Prakticky jakoukoli církev a její vysoké hodnosti máme spojené s muži. Ale opět, starý Egypt byl výjimka a ženy zde držely pozici „božích žen“. Ty byly zasvěcené odlišným božím entitám, nejdůležitější byla „boží žena Amunova“. Šlo o čestný titul, jehož nositelka asistovala vrchnímu knězi při obřadech a pečovala o boží sochu. Navíc v Egyptě nebylo zrovna běžné být ženou v domácnosti, ženy se podílely na chodu společnosti.
Jednou z mnoha kontroverzních otázek starého Říma bylo vzdělávání žen. Většina dívek se ve škole učila jen naprosté základy čtení a psaní, ovšem některé rodiny chtěly pro dceru širší vzdělání. Proto byli najímáni soukromí učitelé, kteří vyučovali pokročilou gramatiku a lekce z řečtiny. Účelem bylo, aby dívka byla zajímavou společnicí budoucímu manželovi, což jí i rodině mohlo zajistit vliv. Šlo tak o chytrou investici do budoucnosti rodiny.
Co si myslíte o vlivu žen na historii lidské společnosti?