Z více než stovky domů v Karlových Varech přežily požár jen tři. Máslo na kamnech a úzké uličky vytvořily podmínky pro plošný žár

Pátek 13. srpna 1604 začal v jedné kuchyni na Tržišti a skončil v troskách. Ze 102 karlovarských domů jich oheň během několika hodin ušetřil jen tři.

Foto: Aktron - licence CC BY-SA 4.0

Dvě dcery Apolonie Rutendunstové stály u okna a sledovaly vojáky pochodující ulicí. Na kamnech mezitím probublávalo přepouštěné máslo, na které obě zapomněly. Tak začátek katastrofy popisuje oficiální historie Karlových Varů. Plameny se z kuchyně v domě Merkur, kde dnes stojí dům Zawojski, rozběhly do okolí a během dvou až tří hodin pohltily celé lázeňské město. Ze 102 domů jich lehlo popelem 99, tedy zhruba 97 procent zástavby. Renesanční Vary prakticky zmizely naráz. Katastrofu ale nezpůsobila jen nepozornost dvou dívek. Rozhodlo i to, jak město vypadalo, kde leželo a čím se tehdy hasilo.

Máslo na kamnech jako jiskra karlovarské katastrofy

Přepouštěné máslo patří k nejzrádnějším věcem v kuchyni. Když se z tuku odpaří voda, jeho teplota bez dozoru dál stoupá a v určité chvíli může vzplanout sám od sebe. Americký institut NIST zkoumal požáry kuchyňského oleje na moderních sporácích. Výsledky ukazují, že i malý požár na varné desce dokáže rychle zachvátit místnost, pokud má kolem sebe co pálit.

V raně novověké kuchyni bylo hořlavin nazbyt: dřevěné police a trámy, k tomu otevřený oheň v kamnech. Stačilo pár minut nepozornosti a plamen přeskočil z hrnce na konstrukci domu.

Další osud dívek zachytila městská spisovna. Archivní inventář karlovarského městského archivu eviduje mezi písemnostmi k požáru proces s Apolonií Rubendunstovou a Kunigundou Rotensteinovou. Podle popularizačního zpracování History Revue skončily obě vypovězením z města. Za požár, který připravil o střechu nad hlavou prakticky všechny sousedy, šlo podle nás o trest spíše mírný.

Natěsnané domy v údolí Teplé: proč Karlovy Vary hořely jako papír

Kuchyňská nehoda by v jiném městě nejspíš skončila jedním vyhořelým stavením. Karlovy Vary však měly polohu, která se v den požáru změnila v past. Národní památkový ústav popisuje město před požárem jako zástavbu ve stísněném údolí, kde domy stály v uličních frontách těsně vedle sebe, bez oddělujících prostor. Mezi sousedními střechami tak nebyla mezera, o kterou by se plamen zarazil.

K tomu přistupoval lázeňský provoz. Kolem poloviny 16. století fungovalo ve Varech asi čtyřicet lázeňských domů a zhruba dvě stě koupelen v soukromých stavbách. Vřídelní vodu rozváděly po městě dřevěné žlaby. Každý dům, každá koupelna i každý žlab znamenaly další palivo, a to v prostoru, kam se víc staveb vměstnat nedalo.

Údolí Teplé navíc fungovalo jako komín. Úzké sevření svahů usměrňovalo proudění vzduchu a horký dým stoupal podél řady střech. Domy byly štítově orientované do ulic a přiražené jeden k druhému. Plamen nemusel nic přeskakovat. Prostě postupoval dál.

Karlovy Vary přitom v té době patřily k nejprestižnějším místům Českého království. Už roku 1522 vyšel Payerův traktát o místní léčbě, jeden z prvních odborných textů o zdejších pramenech. Oheň tak zasáhl specializované lázeňské centrum, kam se sjížděla klientela zdaleka.

Vědra, háky a bourání: s čím se tehdy hasilo

Profesionální hasiči v roce 1604 neexistovali. Proti požáru stáli měšťané s tím, co měli doma. Dobovou praxi dobře ilustrují řády z okolí, například pasáž v kronice Perninku. Obyvatelé měli povinnost hlídat oheň v domě, při poplachu nosit vodu a mít připravená vědra, žebříky a háky. Za zanedbání hrozily pokuty.

Háky sloužily k bourání. Jedinou skutečně účinnou zbraní proti rozběhnutému požáru bylo zbourat stavení v jeho cestě a vytvořit prázdný pruh. V natěsnaných Varech ovšem na takový manévr nezbýval čas ani místo. Lidé s vědry nestačili na plamen, který zachvacoval jednu střechu za druhou.

Jak vypadalo hašení, když na pomoc dorazilo okolí, ukazuje až pozdější karlovarský požár z roku 1759. Tehdy podle Muzea Karlovy Vary pomáhali lidé z Lokte, Andělské Hory, Březové, Hůrek, Olšových Vrat a Stanovic, a Loket přivezl velkou stříkačku. V roce 1604 se podobná pomoc do tří hodin nemohla zformovat. Město shořelo dřív, než sousedé stihli zapřáhnout.

Plameny nešetřily ani nejvýznamnější stavby. Vyhořel někdejší hrad Karla IV., na jehož zbytcích roku 1608 vyrostla městská hláska, předchůdkyně dnešní Zámecké věže. Do základů lehla i Stará radnice, kterou měšťané následně postavili znovu v renesančním duchu.

Rudolf II. povolil sbírky a odpustil daně: obnova vyhořelých Varů

Odezva panovnického dvora přišla nečekaně svižně. Inventář listin Archivu města Karlovy Vary dokládá, že císař Rudolf II. už 10. září 1604, necelý měsíc po katastrofě, povolil Karlovarským sbírat příspěvky po celém království na obnovu města.

Další úlevy následovaly o pět let později. Dne 19. února 1609 osvobodil Rudolf město na pět let od kontribuce, 5. března 1609 pak od daní a poplatků na stejnou dobu. Ještě téhož roku vydal listinu, která řešila zmírnění škod po povodni z roku 1582 i po požáru a týkala se rovněž majetků v Tuhnici, Dvorech, Rosnici a Rybářích.

Samotné dary nestačily. Roku 1607 si město půjčilo 800 zlatých od loketského purkmistra Melichara Rödiga, o tři roky později dalších 2 000 tolarů od Michaela Summera ze Žlutic. Ještě v roce 1611 se znovu jednalo o radnici. Z ohně se Vary vzpamatovávaly celé roky a obnovu platily i zadlužením.

Nová výstavba se podle Programu regenerace městské památkové zóny držela starého urbanistického schématu a původních, zčásti gotických parcel. Domy vyrostly tam, kde stály předtím, a ve stejné hustotě.

Praha, Tábor i rok 1759: karlovarská zkáza mezi českými požáry

V absolutních číslech zažila česká města i ničivější požáry. Roku 1541 zůstalo na Malé Straně stát jen 78 domů, vyhořely celé Hradčany a plameny zasáhly Pražský hrad. Pražský požár z roku 1689 strávil podle časopisu Vesmír 749 domů na Starém a Novém Městě i v židovském ghettu. Tábor roku 1559 přišel o stovky staveb, část města však vydržela.

V poměru k velikosti obce se ovšem Karlovým Varům z roku 1604 nic z toho nevyrovná. Zničit 99 ze 102 domů znamená vymazat město téměř celé.

Srovnání nabízí i vlastní karlovarská historie. Povodeň 9. května 1582, kdy se protrhly rybníky na Teplé, zničila 36 domů úplně a 18 částečně, strhla všechny mosty a voda sahala skoro k prvnímu patru. Její popis od Klementa Stephaniho je podle Vesmíru prvním tištěným líčením povodně v českých zemích. Poslední velký požár vypukl 23. května 1759 v domě U tří mouřenínů, strávil 224 domů, tedy dvě třetiny zástavby, a vyžádal si čtyři životy. Teprve po něm vznikl roku 1760 dvorním dekretem zastavovací plán, který Vary uspořádal podle barokních principů.