Na zoraném poli u Kutné Hory leželo 900 let přes 2000 mincí. Příměs mědi a olova ve slitině může prozradit, odkud Přemyslovci brali stříbro
Ornice na Kutnohorsku skrývala přes 2 150 stříbrných denárů z doby Přemyslovců. Narazila na ně žena při obyčejné procházce po poli.
Obsah článku
- Hrnec, pluh a praporky v poli: jak se poklad dostal na povrch
- Tři vládci v jednom hrnci: Vratislav, Břetislav a Bořivoj
- Kolik by depot vynesl dnes a proč na ceně kovu nezáleží
- Stopy olova a mědi: co prozradí laboratoř
- Chýšť versus Kutnohorsko: dva denárové poklady, dvě epochy
- Našli jste starou minci? Co velí zákon
Šla po čerstvě zorané hlíně a mezi hroudami si všimla drobných kovových kotoučků. Místo aby je sesbírala do kapsy, zavolala odborníky. Díky tomu se archeologům z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a Českého muzea stříbra dostal do rukou soubor, který dnes řadí k nejvýznamnějším objevům posledního desetiletí. Jde o dosud nejpočetnější raně středověký mincovní depot z Kutnohorska. Přes dva tisíce stříbrných mincí, uložených zřejmě v první čtvrtině 12. století, kdy se členové vládnoucího rodu přetahovali o pražský knížecí stolec a hotovost takového rozsahu držely v rukou jen elity. Podle numismatika Filipa Velímského šlo o sumu, která byla pro prostého člověka nepředstavitelná. Dnešním jazykem: milionová výhra.
Hrnec, pluh a praporky v poli: jak se poklad dostal na povrch
Mince kdysi spočívaly v keramické nádobě. Když archeologové místo prozkoumali, zbylo z ní jen dno. Zbytek obsahu rozvlekla orba po okolní ornici, takže se nález proměnil v mozaiku stříbrných teček rozesetých v hlíně. Nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že depot dlouhá staletí ležel hlouběji a teprve opakovaná zemědělská práce nádobu narušila a vynesla její obsah k povrchu.
Odborníci pak postupovali metodicky. Každou minci v terénu označili praporkem a geodeticky zaměřili. Pracné, ale nezbytné: z rozptylu mincí lze zpětně odvodit, kde přesně nádoba stála a jak s ní pluh v průběhu let zacházel. Podle výroční zprávy ARÚ za rok 2024 následovalo čištění, rentgenové snímkování a spektrální rozbor materiálu.
Přesnou obec ani parcelu instituce nezveřejnily. Z dobrého důvodu: pole by jinak rychle přilákalo nelegální hledače s detektory.
Tři vládci v jednom hrnci: Vratislav, Břetislav a Bořivoj
Dosud identifikované kusy patří k ražbám tří přemyslovských panovníků. Prvním je Vratislav II., první český král, dalšími knížata Břetislav II. a Bořivoj II. Oficiální časový rámec určených emisí se pohybuje zhruba mezi lety 1085 a 1107. Kompletní katalog souboru však teprve vzniká, finální složení tedy ještě může přinést drobná překvapení.
Právě závěr tohoto období patřil k nejneklidnějším kapitolám přemyslovské historie. V prosinci 1100 zemřel rukou vraha Břetislav II. a moc převzal jeho bratr Bořivoj II. Tím ovšem obešel seniorátní nárok Oldřicha Brněnského, nejstaršího žijícího Přemyslovce. Oldřich se nehodlal smířit s porážkou u jednacího stolu. Podle Biografického slovníku českých zemí vytáhl v srpnu 1101 s vojskem až k Malínu na Čáslavsku, tedy přímo do kraje, kde se o devět set let později objevily mince. Napětí pokračovalo i v dalších letech a vyvrcholilo na jaře 1107, kdy Bořivoje sesadil Svatopluk Olomoucký. Na knížecí stolec usedl 14. května téhož roku.
Archeologové spojují ukrytí depotu právě s vnitropolitickou nestabilitou a nevylučují, že mince sloužily k výplatě žoldu, nebo že šlo o válečnou kořist. Přímou vazbu na konkrétní tažení dokázat nelze. Časově a geograficky však obraz zapadá mimořádně těsně. Podle nás je představa družiny, která v krajině mezi Čáslaví a Kutnou Horou zakopává pokladnu před bojem a už se pro ni nevrátí, tou nejpřirozenější interpretací. Majitel mohl padnout, uprchnout nebo se ocitnout na špatné straně převratu. Stříbro mezitím přečkalo celé dějiny Českého království.
Kolik by depot vynesl dnes a proč na ceně kovu nezáleží
Materiálová hodnota působí až střízlivě. Pokud počítáme s hrubým rozmezím půl gramu až gram stříbra na minci, obsahuje soubor zhruba 1 až 2,2 kilogramu drahého kovu. Při současné burzovní ceně kolem 34 800 Kč za kilogram vychází samotné stříbro přibližně na 37 až 75 tisíc korun. Za tolik dnes pořídíte ojeté auto.
Úplně jinou řeč vede trh se sběratelskými kusy. Jeden denár Bořivoje II. o hmotnosti 0,39 gramu nabízí specializovaný obchod za 2 499 Kč, přičemž stříbro v něm by vydalo jen na pár desítek korun. Ani takový ceník ovšem nevystihuje skutečnou cenu kutnohorského nálezu. Ta vězí v celistvosti souboru, v doložené nálezové situaci a v datech, která umožní studovat mincovnictví, oběh peněz i politiku přelomu 11. a 12. století. Rozložený na jednotlivé kusy by depot přišel o většinu výpovědní síly.
Kupní sílu tehdejšího denáru přesně vyčíslit neumíme, Velímský sám upozorňuje, že pro tuto dobu potřebné údaje chybí. Jasný je ale řád: více než dva tisíce mincí nikdy neležely v měšci sedláka. Takovou hotovostí disponovali velmoži, vojenské družiny nebo panovnický dvůr.
Stopy olova a mědi: co prozradí laboratoř
Kutná Hora je dnes synonymem českého stříbra, v době uložení depotu však žádné velké doly nefungovaly. Rozkvět tamního revíru spadá až do druhé poloviny 13. století a geochemické výzkumy rozsáhlejší těžbu před polovinou téhož století zpochybňují, místy rovnou vylučují. Podle Lenky Mazačové z Českého muzea stříbra se mince s největší pravděpodobností razily v pražské mincovně z kovu dováženého do Čech.
Odkud přesně, mají napovědět analýzy. Spektrální rozbor určí prvkové složení slitiny včetně příměsí mědi a olova. Olovo hraje klíčovou roli: středověké stříbro se většinou získávalo z olověných stříbronosných rud a poměry izotopů olova lze porovnat s charakteristikami jednotlivých rudních oblastí. Takové srovnání může ukázat, zda kov přicestoval třeba z Harcu, z alpských ložisek či odjinud.
Metoda má ovšem své meze. Stříbro se tehdy běžně přetavovalo, staré mince končily v tavicích kelímcích a kov z různých zdrojů se míchal. Výsledný signál pak připomíná spíš směs stop než jediný otisk. Jak upozorňuje geochemik Ernst Pernicka, nejspolehlivější odpovědi dává přesné izotopové měření porovnané s rudami, a i tak je třeba počítat s nejednoznačností. Dá se čekat, že laboratoř spíš zúží okruh možných zdrojů, než aby označila jediný důl.
Právě tady se lokální příběh rozvíjí do evropského rozměru. Malé pole na Kutnohorsku, pražská mincovna, dálkový obchod s drahým kovem a mocenský boj o knížecí stolec se protínají v jediné hliněné nádobě.
Chýšť versus Kutnohorsko: dva denárové poklady, dvě epochy
Nejbližší srovnání nabízí Pardubicko. U Chýště se na poli objevil soubor 1 669 mincí a jejich zlomků z konce 10. století, zčásti rovněž uložených v keramické nádobě. Také tam následovaly odborné dohledávky a Východočeské muzeum mu v roce 2016 věnovalo výstavu s výmluvným názvem Denárový poklad století. Soubor dnes patří Pardubickému kraji.
Oba nálezy spojuje zemědělská činnost, která nádobu narušila, i to, že vědecká hodnota celku dalece převyšuje cenu kovu. Kutnohorský depot je ale zhruba o sto let mladší a zachycuje už vrcholnou fázi raně přemyslovského mincovnictví. Počtem kusů chýšťský soubor zřetelně předstihuje.
Našli jste starou minci? Co velí zákon
Nálezkyně postupovala přesně podle předpisů. Zákon o státní památkové péči ukládá oznámit archeologický nález Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu, a to přímo, případně prostřednictvím obce, nejpozději druhý den. Předměty i naleziště je pak nutné ponechat beze změny až do prohlídky odborníky, minimálně pět pracovních dnů.
Movité archeologické nálezy zpravidla připadají kraji. Nálezce má nárok na odměnu od krajského úřadu: u drahých kovů do výše ceny materiálu, v ostatních případech až do 10 % kulturněhistorické hodnoty určené posudkem. Jakou částku dostane žena z Kutnohorska, zveřejněno nebylo.
Detektor kovů sám o sobě zakázaný není. Cílené vyhledávání archeologických předmětů však smějí provádět jen oprávněné organizace a jejich registrovaní amatérští spolupracovníci. Národní památkový ústav upozorňuje, že průzkum detektorem mimo tento rámec je trestný.