Jak se největší žrout všech dob stal špionem a jak to dopadlo? Neuvěřitelný příběh muže, který snědl všechno, na co přišel

Tento muž žil v 18. století a proslavil se svým neukojitelným apetitem, pro který byl vyhnán z domova už jako teenager. Byl schopen pozřít prakticky všechno kolem sebe od košů jablek po kameny, ale ani tak nedokázal ukojit svůj nezměrný hlad. Během představení polykal i živé kočky a další, pro běžného člověka naprosto nepoživatelné a nepředstavitelné věci. Stal se dokonce i špionem a putoval Francií jako živá atrakce.

Narození, vyhození a toulky světem

Skutečné jméno tohoto muže není známo, historie si jej tedy pamatuje jako Tarrare. Je to přezdívka pocházející z oblíbeného francouzského výrazu „bom-bom tarrar“. V tehdejší době to znamenalo něco jako velký třesk. Možná se ho jméno drželo také proto, že trpěl značnou plynatostí, čemuž se vzhledem k jeho apetitu nelze divit. Budoucí neuvěřitelný žrout se narodil v roce 1772 poblíž Lyonu. Rodina byla chudá a nebyla schopná jeho potřebám vyhovět.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z rodného domu byl vyhozen již během dospívání, protože rodiče ho zkrátka nedokázali nakrmit. Několik let se tak Tarrare poflakoval ve společnosti padlých žen a zlodějů. Rovněž kradl, obvykle však jen na jídlo, protože žebrání příliš neneslo. Posléze dostal práci u jistého potulného umělce. Šlo o šarlatána, který bavil publikum různými triky. Pro veřejnost začal Tarrare polykat kameny a další předměty či polykat vcelku živá zvířata.

Zmizelo v něm cokoli, v armádě trpěl

Tarrare jedl velmi hltavě, zvlášť v oblibě měl hady. Po několika letech se přestěhoval do Paříže a pokračoval tam ve stejném stylu obživy. Jeden z výkonů skončil nutnou hospitalizací pro neprůchodnost střev. V důsledku toho se léčil silnými laxativy. Kdokoli jiný by odmítl takto rizikovou práci, ne tak tento žrout. Jakmile byl propuštěn, poděkoval lékaři snědením jeho hodinek. Toho to nepotěšilo a hrozil mu rozříznutím břicha, aby je získal zpět.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Francii brzy zachvátila válka a Tarrare vstoupil do armády, kde však hladověl z nedostatku vojenských dávek. Za jídlo proto dělal nejrůznější úkoly pro další vojáky, ovšem ani to nestačilo. Byl tak nucen prohledávat trus kvůli zbytkům, kterážto dieta ho záhy přivedla opět do nemocnice. Zvýšili mu dávky 4krát, ale ani to nepomohlo. Hledal jídlo v příkopech, popelnicích, dokonce kradl obklady z lékáren, až zaujal hlavního chirurga Percyho.

Sen každé ženy, jíst a nepřibrat

Navzdory chuti k jídlu nebyl ovšem tlustý, ani nepřibíral. Odlišoval se jen obrovskou pusou a kůží na břiše, která z něj visela v obrovských záhybech. Začal tedy doručovat tajné dokumenty, protože je bez problémů spolkl v dřevěné bedně a následně vyloučil. Byl však zajat, prohledán a ztlučen holemi, po dni mučení všechno přiznal. Prusové ho nakonec nechali jít. Po letech se dostal do nemocnice, protože v něm nejspíš uvázla zlatá vidlička.

Prohlídka ovšem odhalila tuberkulosu, o týden později Tarrare zemřel. Chirurg provádějící pitvu objevil extrémně široký jícen, šlo tedy o anomálii. Ten vedl do obřího žaludku, tento orgán zabíral prakticky celou břišní dutinu nešťastníka. Vidlička se nikdy nenašla. Závěr byl, že Tarrare trpěl hypertyreózou nebo podobnou endokrinní chorobou. Nedokázal vstřebat glukosu a tělo tak bylo neustále ve stavu obrovského hladu, který nešel ukojit.

Jakého největšího jedlíka jste kdy zažili?

Zdroj: ScienceDirect