Jde o nejpodivnější soutěž během nejpodivnějších olympijských her v historii. Vítězný věnec skončil na běžci, který ujel 18 kilometrů autem. Medaili vyhrál dopující závodník.
Třetí olympijské hry a první odehrávající se v USA v roce 1904 nejsou považovány za nejhorší jen z jednoho důvodu: nemohou soupeřit s těmi v Berlíně s Hitlerem v jevišti nebo s Mnichovem 1972, kdy palestinští teroristé zavraždili 11 izraelských sportovců. Řekněme tedy, že byly jen nejpodivnější. Konaly se ve stejnou dobu jako Světová výstava, trvaly 5 měsíců a hostily zvláštní události. Našli byste na nich třeba jednonohého gymnastu George Eysera, který vyhrál zlatou medaili.
Pestrá sbírka běžců a dalších
Během „antropologických dní“ soutěžili Eskymáci, Indiáni a Filipínci v zápasech v bahně nebo šplhu na namazanou tyč. Stejně tak maratonský běh v St. Louis připomínal cirkusové představení. Kvůli všem přítomným skandálům byla trať dlouhá 42 kilometrů málem navždy vyřazena z olympijského programu. Cena lístků a válka mezi Ruskem a Japonskem znemožnila většině Evropanů i Asiatů se události v Americe vůbec zúčastnit.
Závodu se účastnilo jen několik zkušených sportovců, ostatní byli běžci na střední vzdálenosti nebo neměli s podobným závodem velké zkušenosti. Například dva Řekové, kteří nikdy předtím maraton neběželi, dva bosonozí závodníci z Jižní Afriky a kubánský pošťák Felix. Ten prohrál všechno ve hře v kostky, jen co dorazil do USA, takže se do St. Louis vydal stopovat. Na startu se objevil v košili s dlouhým rukávem, tmavých kalhotách a běžných botách. Pořadatelé mu půjčili nůžky na zkrácení nohavic.
Závod a vědecký experiment v jednom
Běh začal ve 3 odpoledne, teplota byla 35 stupňů Celsia. Trať vedla kopci s únavným stoupáním a kolem bylo mnoho skal. Krom toho museli závodníci dávat pozor na auta, která jezdila kolem. Organizátor James Sullivan omezil příjem tekutin běžců, protože chtěl sledovat následky kontrolované dehydratace. Běžci tak mohli pít jen na pumpě (10 km od startu) a ze studny (20 km). William Garcia byl málem prvním běžcem, který na trati zemřel.
Zkolaboval u cesty a byl hospitalizován s krvácením do žaludku. Freda Lorze potkaly po 15 kilometrech křeče, takže se rozhodl stopovat. Thomas Hicks, považovaný za favorita, běžel s dopingem v podobě vaječných bílků a strychninu. Ten byl tehdy v malých dávkách používán jako stimulant. Na 16. kilometrů žebral u svého týmu o trochu vody, ale jen mu navlhčili pusu destilovanou vodou. Měli také láhev brandy, ale tu si nechali pro sebe.
Jeden dorazil autem a prohlásil vítězství za vtip
Lorzovi se podařilo ujet 18 kilometrů v autě, uběhl zbytek a dokončil závod za méně než 3 hodiny. Dav křičel: „Amerika vyhrála!“ Věnec mu kolem krku položila Alice Roosevelt, dcera prezidenta. Už mu chtěla dát i zlatou medaili, když ho pořadatelé prohlásili za podvodníka. Lorz se zasmál a řekl, že by cenu stejně nepřijal. Trať údajně dokončil jen jako žert. Jakmile se o jeho diskvalifikaci dověděl Hicks, naprosto ožil a donutil se k dalšímu běhu.
Jeho trenér mu dal další strychnin, tentokrát s brandy. „Hicks běžel naprosto mechanicky, jako naolejovaný stroj. Jeho oči byl prázdné, tvář měla barvu popela,“ uvedl jeden svědek. Začal mít halucinace a měl za to, že před sebou má ještě polovinu trati. Na posledním kilometru chtěl něco k jídlu a pak si dokonce lehl. Dostal další brandy a vaječné bílky. V cílové rovince šoupal nohama a do cíle ho jeho trenér donesl. Vyhrál.
Jakého nejdelšího závodu jste se kdy účastnili?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 7379
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10456
