Mona Lisa nemá obočí, má oteklý krk a ustupující vlasy. Lékař v tom vidí selhávající orgán, ne módní trendy renesance

Harvardský kardiolog Mandeep Mehra si na portrétu Lisy Gherardiniové všiml chybějícího obočí, zduřelého krku i nateklých rukou. Podle něj ukazují na nemocnou štítnou žlázu.

Zdroj fotografie: Public domain / Creative Commons / CC BY-SA

Před neprůstřelnou vitrínou v pařížském sále Salle des États se denně tlačí tisíce lidí s mobily nad hlavou. Většina z nich hledá úsměv. Mandeep R. Mehra, lékařský ředitel kardiovaskulárního centra Brigham and Women’s Hospital a profesor Harvardovy lékařské fakulty, se zadíval jinam: na holé čelo, řídké vlasy pod závojem, drobnou skvrnu u oka a lehce vypouklé hrdlo. Ze všech těch detailů poskládal diagnózu. Lisa Gherardiniová, manželka florentského obchodníka Francesca del Giocondo, podle něj mohla trpět hypotyreózou, tedy nedostatečnou činností štítné žlázy. Hypotézu sepsal se spoluautorkou Hilary R. Campbellovou v odborném dopise pro časopis Mayo Clinic Proceedings pod názvem „The Mona Lisa Decrypted“ (Mona Lisa rozluštěna). Když se na obraz podíváte jeho očima, úsměv rázem ustoupí do pozadí.

Chybějící obočí, řídké vlasy, zduřelý krk: Mona Lisa jako chorobopis

Mehra nestaví na jediné zvláštnosti. Jeho argumentace připomíná lékařskou anamnézu, ve které se drobné nálezy skládají do mozaiky. Na portrétu vyjmenoval tyto indicie:

• obočí: na obličeji prakticky chybí,
• vlasová linie: ustupuje a vlasy působí řídce,
• léze u levého oka: nažloutlý útvar ve vnitřním koutku, který vykládá jako možné ukládání cholesterolu,
• krk: na pravé straně je patrné zduření, v němž vidí počínající strumu, lidově vole,
• ruce: podle něj vypadají nateklé,
• pleť: má nažloutlý nádech,
• úsměv: slabší a asymetrický, s výrazem, který odpovídá zpomalené mimice.

Každý z těch znaků by sám o sobě mohl mít nevinné vysvětlení. Pohromadě ale podle Mehry kreslí vzorec, který endokrinologové znají z ordinací. Právě v tom tkví přitažlivost celé teorie: lékař nehledal jeden podivný detail, sestavoval syndrom.

Štítná žláza: orgán, který podle Mehry přestával stačit

Štítná žláza je drobný orgán ve tvaru motýla, uložený na přední straně krku. Vyrábí hormony, které řídí tempo látkové výměny prakticky v celém těle. Když jich produkuje málo, organismus zpomalí. Dostavuje se únava, zimomřivost, suchá kůže, prořídlé vlasy, přibývání na váze a otoky. Lékaři tomu říkají hypotyreóza a český Národní zdravotnický informační portál ji popisuje jako stav, kdy žláza vylučuje nedostatečné množství hormonů.

Mehra k tomu přidává historický kontext. Strava renesanční Toskány byla chudá na jód, prvek, bez něhož žláza hormony vyrobit nedokáže. Při jeho nedostatku se orgán snaží výkon dohnat tím, že zbytní, a na krku se objeví struma. Zduření na pravé straně hrdla Mony Lisy tak do Mehrova výkladu zapadá jako dílek skládačky. Lékař navíc zvažuje, že potíže mohly souviset s porodem: Lisa Gherardiniová přivedla na svět několik dětí a takzvaná poporodní tyreoiditida patří k častým příčinám přechodně snížené funkce žlázy.

Zajímavé je, jak se Mehra vypořádal s konkurenčními diagnózami. Už v roce 2004 přišel izraelský lékařský časopis s výkladem, že skvrna u oka je xantelasma, tedy tukové ložisko, a útvar na ruce lipom, což by ukazovalo na vysokou hladinu tuků v krvi a riziko srdeční choroby. Mehra, sám kardiolog, tuto stopu nezahodil, ale podřadil. Lisa podle novějších archivních údajů žila až do vyššího věku, což se s těžkou předčasnou aterosklerózou příliš nesnáší. Hypotyreóza naproti tomu dokáže vysvětlit i zvýšený cholesterol, protože zpomalený metabolismus tuky hůř odbourává. Mehra ji proto považuje za sjednocující diagnózu, pod jejíž střechu se vejde vše, co na obraze vidí.

Sám přitom připouští, že stoprocentní jistotu po pěti stoletích bez vzorku krve nikdo mít nemůže. Metoda, které odborníci říkají retrospektivní ikonodiagnostika, nabízí věrohodnou hypotézu. Laboratorní nález nahradit neumí.

Zdroj fotografie: Public domain / Creative Commons / CC BY-SA

Leonardo jako anatom: proč detail na krku nemusí být náhoda

Celá teorie by padla, kdyby malíř zobrazoval lidi schematicky. Jenže autorem portrétu je Leonardo da Vinci, muž, který tělo znal zevnitř. Podle přehledu, který zveřejnil Royal Collection Trust, správce britské královské sbírky jeho kreseb, Leonardo zhruba od roku 1490 do let 1506 až 1513 zkoumal nervovou soustavu, kosti, svaly, srdce i vnitřní orgány. Pitval přibližně třicet lidských těl a zanechal stovky podrobných anatomických studií, z nichž některé předběhly tehdejší medicínu o staletí.

Mehra na tom staví klíčový argument. V rozhovoru pro americkou televizi ABC7 označil Leonarda za až neuvěřitelně přesného umělce a anatoma, jenž dokázal zachytit realitu jako málokdo. Pokud modelka skutečně měla na krku zduření a nateklé prsty, pak právě tento malíř měl oko i ruku na to, aby je přenesl na topolovou desku. Zda chápal, co maluje, zůstává otázkou. Medicína jeho doby štítnou žlázu jako původce nemocí neznala. Zaznamenat to, co viděl, ovšem Leonardo dokázal mistrně, a to je podle nás pro Mehrovu teorii silnější opora než jakákoli dobová kronika.

Vedle lékařského výkladu koluje kolem obrazu i řada dalších záhad. Italský badatel Silvano Vinceti v roce 2023 tvrdil, že most v pozadí je Romito di Laterina u Arezza, a už v roce 2010 prohlašoval, že v očích modelky vidí drobná písmena. Obojí zůstává jeho osobní interpretací. Mehrův přístup se od podobných spekulací liší tím, že nehledá skryté kódy, ale čte tělo podle ověřeného lékařského klíče.

Hypotyreóza v Česku: příznaky, které stojí za to brát vážně

Mona Lisa tak mimoděk připomíná něco praktického: drobné proměny vlasů, kůže, krku či otoky mohou tvořit smysluplný diagnostický obraz. A to se netýká jen renesančních šlechtičen. Podle Státního zdravotního ústavu se snížená funkce štítné žlázy vyskytuje u zhruba 3 až 5 procent obyvatel Česka. Studie EHES z roku 2019 odhalila poruchu funkce žlázy podle hladiny hormonu TSH u 4,4 procenta mužů a 6,5 procenta žen. Nějaké onemocnění štítné žlázy přitom zjistila u 15,6 procenta žen, tedy zhruba u každé šesté. Nejznepokojivější je ale jiný údaj: až polovina lidí podle SZÚ o své poruše vůbec neví.

Mezi signály, které se vyplatí sledovat, patří zejména:

• dlouhodobá únava, ospalost a svalová slabost,
• suchá kůže, hrubé a řídnoucí vlasy, křehké nehty,
• přibývání na váze bez zjevné příčiny a zimomřivost,
• zácpa, zpomalený tep, horší paměť a skleslá nálada,
• u žen nepravidelná menstruace nebo potíže s otěhotněním,
• viditelné zduření na přední straně krku.

Jednotlivý příznak ještě nic nedokazuje. Pokud se ale několik z nich sejde a přetrvávají týdny, je na místě návštěva praktického lékaře, gynekologa nebo internisty. Vyšetření je nenáročné: základem je odběr krve na TSH a hormony T3 a T4, lékař žlázu prohmatá a podle výsledku případně doporučí ultrazvuk nebo odešle pacienta k endokrinologovi. Léčba spočívá nejčastěji v doplňování chybějícího hormonu tabletou a lidé s ní mohou žít bez omezení. Lisa Gherardiniová takovou možnost neměla. Nám stačí jedna zkumavka krve.