„Dejte dítě Führerovi“ aneb Jak fungoval nacistický program Lebensborn, který vychovával „pravé Árijce“

Organizace, která inspirovala online hru „My Child Lebensborn“, vychovávala děti vojáků SS. Pasovala je do role „plnokrevných Árijců“ a umístila do ideově čistého prostředí.

Zdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

V roce 1931 vydal říšský maršál Heinrich Himmler dekret o manželství, který svobodným Němcům zakazoval uzavírat sňatky a mít děti. Jednalo se o 10 bodů, které popisovaly vlastnosti skutečného příslušníka SS. Dále obsahoval určení toho, kdo a jak může sňatek uzavřít. Byl to počátek komplexní eugenické politiky a hlavně projektu „Lebensborn“(neboli „Zdroj života“). Tento program výchovy dětí se stal mnohým lidem osudným.

Program na tvorbu nové generace

Lékaři vybírali to nejlepší z národa, přičemž současně vyvstala otázka výchovy další generace. Geny nestačí, je třeba také ideologicky správné prostředí, z čehož vyšla myšlenka Domova pro matku a dítě. Zde se speciální pracovníci budou starat o děti příslušníků SS a vštěpovat jim hodnoty Třetí říše. Následoval nejprudší pokles německé porodnosti, v roce 1933 byla nejnižší v historii země. Himmler pak obvinil lidi ze sobectví a homosexuality.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Dalším krokem byl příkaz, že každá rodina musí mít 4 děti, ani to ale nepřineslo ovoce. Himmler začal tedy cílit na matky dalších národů, Nory, Dány a Švédy. Program Lebensborn měl pomáhat podváděným ženám, nízkopříjmovým rodinám či neprovdaným těhotným dívkám. Oficiálně šlo o dobročinný program. Vytipovaným ženám byl zaručen bezpečný porod, materiální podpora i anonymita. Takto byl záměr představen polnímu maršálovi Keitelovi.

Péče a indoktrinace

První Domov byl otevřen už roku 1936, později se prezentoval sloganem, který vyzýval k rození dětí v zájmu budoucnosti země – „Dejte dítě Führerovi“, hlásaly plakáty. Krom slibované základní bezpečnosti a péče také uváděly, že chce-li dívka utajit těhotenství a porod, program Lebensborn dítě převezme do plné péče. To byl rozhodující bod, do prosince 1939 se v Domech narodilo asi 770 dětí, z nichž 354 zůstalo v sirotčincích.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Všechny pacientky Domu byly oslovovány Frau (Paní), což mělo vytvořit sevřenou komunitu. Plán ale nevyšel a objevilo se hodně kritických hlasů a žádostí na zvláštní zacházení. Kromě výuky péče o novorozence byly předávány i hodnoty Třetí říše a dějiny Německa. To bylo před svatbou povinné pro budoucí nevěsty SS. Konaly se tu i obřady „pojmenování“, kde bylo dítě přijato do „kmenového společenství SS“, což ho spojilo s celým národem.

Pátrání po vlastním původu

Po skončení války byly za osudy dětí narozených v rámci programu Lebensborn odpovědné okupační vojenské správy. Posléze se přidal i Červený kříž a nově vzniknuvší OSN – všichni se snažili vrátit unesené děti skutečným rodičům. Byl v tom ale problém, protože vedení projektu stihlo zničit většinu dokumentace. Berlínské úřady se obrátily i na samotné občany s tím, že je povinností každého Němce vrátit tyto ztracené děti skutečným rodičům.

Teprve po odtajnění archivů mohlo mnoho dětí zjistit svůj pravý původ a norská vláda se veřejně omluvila všem „dětem okupantů, které trpěly v rodné zemi“. Největší štěstí měly ty, kterým se podařilo zemi opustit. Do Švédska se tak dostala například dvouletá Annie Fried, pozdější sólistka skupiny ABBA, která se narodila právě v jednom z Domovů. Jen zlomek dětí se nakonec podařilo vrátit do původních rodin.

Jaké pocity ve vás vyvolává myšlenka programu Lebensborn?

Zdroj: TheScientist