Chtěl vykopat cibuli, místo toho vykopal poklad. Miroslav našel vzácné mince z 15. století, hledači pokladů jen tiše závidí. Takové štěstí nepotká každého.
Každý z nás někdy snil o tom, že najde poklad. Existují lidé, kterým se toto přání vyplnilo ve chvíli, kdy to nejméně čekali. Jedním ze šťastlivců je také devadesátiletý důchodce, který na své zahradě našel mince z 15. století. Nečekaný nález mu obrátil život vzhůru nohama a přivedl ho k zajímavým úvahám o povaze nalezeného pokladu. Podle správců muzea se jedná největší dobový nález.
Našel mince z 15. století
Pan Miroslav Jurníček se v srpnu 2018 chystal pustit do rutinní práce na své zahradě. Právě začal sklízet cibuli, když si v půdě všiml keramického střepu. To ho zaujalo a začal pátrat dál. Během chvilky ze země vyhrabal další střepy a pět mincí. Na první pohled se nejednalo o běžné mince, které každý z nás nosí v peněžence.
Bylo jasné, že se jedná o starobylé mince, a tak se obrátil na Muzeum Podblanicka. Odborníci se následně vydali za panem Jurníčkem a pustili se do odborného výkopu. V zemi pak našli zbytky hliněné nádoby a mince z 15. století. Nevídaný objev všem vyrazil dech.
Největší dobový nález
Poklad obsahoval celkem 583 zlatých a stříbrných mincí. Byly to zejména pražské groše a fenykly a drtivou většinu z nich představovaly drobné mince. Mince z 15. století představují opravodovou vzácnost. Toto období je známé svou bouřlivostí a uschování takového pokladu v nadšencích probouzí spustu otázek.
Poklad představuje hotové jmění, za které by se v té době dalo pořídit celé stavení, hospodářská zvířata a zbraně. Celkem 119 stříbrných mincí navíc pocházelo z období vlády Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. Kromě toho zde byly ukryty dva velmi vzácné zlaťáky. Jeden vydaný za vlády Zikmunda Lucemburského a druhý od Albrechta I. Habsburského.
Více se však nikdy nedozvíme
Přestože představují mince z 15. století skutečný poklad, příliš odpovědí historikům neposkytují. Naopak přináší nové otázky, na které se nejspíš nikdy nedozvíme odpověď. Také pan Jurníček si v týdnech po nálezu marně lámal hlavu nad tím, odkud mince asi pochází. Přemítal, komu mohla jeho půda kdysi patřit.
Sám přitom došel k závěru, že se nejspíš nejedná o žádný schovaný lup, ale o schované úspory poctivého hospodáře. Proč si je však už nikdy z úschovny nevyzvedl, to se už nedozvíme. Zato pana Jurníčka neminula odměna za nalezený poklad, která prý vyváží nedostatečnou úrodu z uplynulých let.