Měděný svitek od Mrtvého moře popisuje poklady, jejichž výklad je dodnes sporný

Šedesát čtyři úkrytů, tuny zlata a stříbra, a přesto za sedmdesát let ani jeden potvrzený nález. Měděný svitek zůstává největší nevyřešenou hádankou Svitků od Mrtvého moře.

Foto: Adamina - licence CC BY 2.0

Když v březnu 1952 archeologové vstoupili do jeskyně číslo 3 nedaleko Qumránu, nečekali, že najdou něco zásadně odlišného od pergamenových svitků, které se z okolních jeskyní vynášely už pět let. Jenže na kamenné římse ležely dva silně zkorodované měděné válce. Žádný náboženský text, žádný žalm, žádné proroctví. Místo toho našli inventární seznam, který položku za položkou popisoval místa, kde měl být ukryt majetek takového rozsahu, že se vymykal čemukoli, co by malá pouštní komunita mohla nashromáždit.

Poklad v číslech, která nedávají pokoj

Text svitku, katalogizovaný jako 3Q15, obsahuje 64 záznamů. Každý popisuje konkrétní úkryt a jeho obsah: zlato, stříbro, mince, nádoby, aromata. Souhrnně se mluví o zhruba 4 600 talentech drahých kovů, jenže přesný přepočet na moderní jednotky naráží na to, že nevíme, jaký váhový standard pisatel používal. I při konzervativním odhadu jde o desítky tun. Jedna jediná položka uvádí 900 talentů na jednom místě.

Měřítko je klíčové. Takový objem majetku nedává smysl jako soukromá sbírka ani jako pokladnice izolované sekty. Kultická terminologie v textu a rozsah uložených hodnot vedou řadu badatelů k závěru, že seznam zachycuje chrámové nebo státní finance, patrně z jeruzalémského chrámu, ukryté v očekávání římského útoku.

Proč ho museli rozřezat pilou

Na rozdíl od většiny qumránských svitků, které nacházeli beduínští pastevci a prodávali přes překupníky, Měděný svitek vyzvedli přímo archeologové. To je důležité pro jeho důvěryhodnost. Jeho přečtení však představovalo další problém.

Měď za dva tisíce let zoxidovala natolik, že svitek nešlo rozvinout, aniž by se rozpadl. V roce 1955 ho proto v Manchesteru rozřezali na 23 úzkých pásů; teprve pak se ukázal text vyražený do kovu z vnitřní strany, nikoli psaný inkoustem. Samotný materiál, podle analýzy Joan Taylorové slitina s obsahem asi 99 % mědi a 1 % cínu, nebyl levný. Kdo investoval do drahého a odolného média, nepsal legendu pro široké publikum. Vytvářel krizový záznam pro zasvěcené, kteří přijdou po katastrofě.

Právě tady se láme interpretace. Jazyk svitku se blíží rané mišnajské hebrejštině, vybočuje z literární hebrejštiny ostatních qumránských textů a obsahuje zkratky, technické termíny i patrně řecké znakové sekvence. Pro zasvěceného čtenáře prvního století to mohl být srozumitelný návod. Pro kohokoli jiného a pro kohokoli dnes je to hlavolam bez klíče.

Hledači, kteří odešli s prázdnou

Prvním, kdo se pokusil svitek použít jako mapu, byl britský badatel John Marco Allegro. V zimě 1959–1960 zorganizoval expedici do Judské pouště a okolí Jericha. Vrátil se bez jediného potvrzeného nálezu.

Instrukce ve svitku pracují s mikrotopografií: pevnost, nádrž, vodní kanál, druhé ohrazení, schody, podzemní průchod. Problém je, že krajina prvního století už neexistuje. Dva tisíce let eroze, zástavby a válečného ničení proměnily terén natolik, že orientační body z textu nelze bezpečně ztotožnit s dnešními lokalitami. Rámcově se badatelé shodnou na oblasti mezi Jeruzalémem a Jerichem, ale u jednotlivých úkrytů zůstávají jen u návrhů, ne u jistot. Žádný z 64 popsaných depozitů nebyl dosud spolehlivě lokalizován, natož otevřen.

Chrámový poklad, nebo literární fikce?

Spor o povahu svitku trvá od jeho rozluštění. Na jedné straně stojí argumenty pro reálný poklad: praktický formát seznamu, drahé a odolné médium, kultické výrazy odpovídající chrámovému prostředí, rozsah majetku přesahující možnosti malé komunity. Na druhé straně skeptici upozorňují na extrémní objemy, které jsou příliš velké i na chrámovou pokladnici, a na nulový počet potvrzených nálezů.

Debatu komplikuje i širší spor o to, kdo vlastně qumránské svitky vytvořil. Tradiční výklad je spojuje s esénskou komunitou. Archeolog Yuval Peleg a historik Norman Golb ale posouvají těžiště jinam: svitky podle nich mohly pocházet z jeruzalémských knihoven, odkud je uprchlíci odnesli před římským obléháním. Pokud mají pravdu, Měděný svitek není inventář sektářského depozitu, ale záznam o krizovém ukrývání státního majetku. To by z něj dělalo unikátní přímý doklad posledních měsíců druhého chrámového období, i kdyby samotný poklad už dávno někdo vyzvedl nebo Římané zabavili.

Kde ho dnes uvidíte

Segmenty Měděného svitku jsou uloženy v Jordánsku. Jordan Museum v Ammánu uvádí Svitky od Mrtvého moře mezi svými exponáty, vstupné pro cizince činí 5 dinárů (zhruba 170 Kč). Digitálně je svitek dostupný v databázi Israel Antiquities Authority pod označením 3Q15. V Česku ani v okolních zemích střední Evropy se nám nepodařilo dohledat aktuální výstavu svitků.

Měděný svitek zůstává dokumentem, který vypadá jako návod, ale funguje jako hádanka. Není tomu tak proto, že by byl podvrhem, ale spíše proto, že krajina, kterou popisoval, už neexistuje. A lidé, pro které byl srozumitelný, zmizeli dřív než poklad, ke kterému měl dovést.