Válečné dění v Asii bylo podobně rozsáhlé jako v Evropě. Kvůli velkým vzdálenostem ho většina světa dlouhou dobu ignorovala či o něm téměř nevěděla.
Za začátek druhé světové války je označováno září 1939, kdy nacistické Německo a o pár dní později Sovětský svaz přepadly Polsko. Pravdou ale zůstává, že velký válečný konflikt začal minimálně o dva roky dříve a skončil až kapitulací Japonska, tedy s koncem celé druhé světové války. Jde o válku mezi Japonskem a Čínou, která je známá jako druhá čínsko-japonská válka. Odehrávala se na velkých rozlohách a vyžádala si miliony mrtvých.
Japonci se v Asii dlouhodobě rozpínali
Čína byla ve 20. a 30. letech velmi bouřlivý region a hlavně nesourodá. Probíhala zde občanská válka mezi vládou Kuomitangu a komunisty. V roce 1931 Japonsko na severu provedlo invazi do Mandžuska, kde vyhlásilo loutkový stát Mandžukuo. Ovšem ani to Japonsku nestačilo a rozpínalo se do dalších oblastí nebo v nich chtělo získat vliv. Také chtělo využít čínské nestability vyvolané občanskou válkou s komunisty. Japonci hledali vhodnou záminku.
Tou se stal incident na mostě Marca Pola u Pekingu 7. července 1937. Následoval japonský útok, během nějž byl do konce července dobyt Tchien-ťin a Peking. V srpnu se rozpoutala bitva o Šanghaj, která trvala plné tři měsíce. Ale například v září se komunistickým vojskům podařilo japonské vojáky porazit v Šan-si, což bylo povzbuzením pro čínský odpor. Čínská vládní vojska a komunisté se někdy v boji proti Japonsku spojovali, ale často během války vedli střety i mezi sebou.
To nebyl jediný handicap Číňanů. Ti sice byli početně mnohem silnější, ale neměli dostatek zbraní, v podstatě postrádali letectvo a těžké zbraně. Armáda také byla nedostatečně vycvičena a bujela obrovská korupce. Zbraně nejprve začal dodávat Sovětský svaz, který se obával japonského útoku. Později USA zavedly embargo na Japonsko, nakonec začaly posílat zbraně a poskytly i letectvo. Přesto čínská vojska bývala obecně slabší než ta japonská.
Kruté masakry civilistů
Čeho je Japonsko schopno, se ukázalo, když Japonci koncem roku 1937 dobyli město Nanking. V něm rozpoutali masivní masakr civilního obyvatelstva, který si podle odhadů vyžádal až 300 tisíc mrtvých. Japonsku se podařilo obsadit mnohá území na východě, ale muselo čelit neustálému partyzánskému odporu, na který odpovídalo krutými represemi. Směrem na západ se protahovaly jejich zásobovací linie a čínská armáda s pomocí spojenců se byla schopna držet. I když japonské ofenzivy zde probíhaly ještě v letech 1944 a 1945.
S kapitulací Japonska skončila i válka v Číně. Historikové odhadují, že její boje mají na svědomí kolem 100 milionů vnitřních uprchlíků. Oficiální čínská statistika tvrdí, že válka si vyžádala kolem 20 milionů mrtvých. Údaje o japonských vojenských ztrátách se různí, některé mluví až o 700 tisících mrtvých vojáků. Ale ani po skončení války nebyl v Číně klid, znovu propukly boje mezi vládou a komunisty. Ti nakonec v občanské válce zvítězili a založili dnešní komunistickou Čínu. Pozůstatkem kuomitangské Číny je Tchaj-wan, který komunisté nedobyli.