Tohle místo už vaše děti neuvidí! Legendární český unikát brzy zmizí z povrchu zemského

Nejmladší přirozené jezero v Česku se zanáší sedimenty rychlostí přes dva centimetry ročně. Z původních čtrnácti metrů hloubky zbývá necelých sedm.

Foto: Pixnio

Mladotické jezero, v úředních mapách vedené jako Odlezelské, leží v mělkém údolí severního Plzeňska a vypadá jako klidná vodní plocha obklopená olšinami. Jenže kdo sem přijde za deset či dvacet let, uvidí něco jiného. Severní partie už dnes připomínají spíš mokřad než jezero: mělčiny zarostlé rákosem, ostrůvky olší, bahnitý přítok, který sem rok co rok přináší tuny materiálu. Otevřená hladina se zmenšuje. Ne dramaticky, ne přes noc, ale neúprosně.

Katastrofa, která stvořila unikát

Poslední květnové dny roku 1872 zasáhly severní Plzeňsko mimořádné lijáky. Mezi 25. a 26. květnem spadlo tolik vody, že svah nad údolím Mladotického potoka ztratil stabilitu. O den později se masa zeminy sesunula a přehradila údolí v délce asi 350 metrů hrází mocnou 15 až 20 metrů. Za ní se začala hromadit voda. Vzniklo jezero, které zpočátku nemělo ani povrchový odtok; voda prosakovala skrz sesuvovou hráz a teprve postupem let si vytvořila cestu po povrchu.

Právě tenhle mechanismus je důvod, proč Mladotické jezero přetrvalo. Nebyla to dočasná louže za hromadou hlíny, ale plnohodnotný jezerní systém s retenční a transformační funkcí, jak dokládá diplomová práce o hydrologickém režimu jezera z Univerzity Karlovy. V celém Česku neexistuje srovnatelný případ sesuvem hrazeného jezera s takto přesně zdokumentovaným vznikem.

Čísla, která mluví jasně

Hloubka jezera klesá od prvních měření:

Rok	Maximální hloubka
krátce po vzniku (odhad)	kolem 20 m
1912	cca 14 m
70. léta 20. století	7,7 m
současnost	max. cca 6,5–6,6 m

Odborný článek z roku 2010 publikovaný Univerzitou Karlovou uvádí průměrnou sedimentaci 2,2 až 2,7 centimetru ročně. Pro srovnání: šumavská ledovcová jezera, která vnímáme jako „věčná“, se zanášejí tempem pod 0,1 centimetru za rok, tedy dvacetkrát až třicetkrát pomaleji. Mladotické jezero se svou rychlostí zanášení řadí spíš k mrtvým ramenům moravských řek, kde studie Masarykovy univerzity naměřila 2 až 5,5 centimetru ročně.

Rychlost přitom není konstantní. Kolísá podle toho, jak se mění krajina v povodí. Po kolektivizaci zemědělství se zvětšily bloky orné půdy, zesílila eroze a jezero dostávalo víc materiálu. Dnes do hry vstupují i bobři, kteří svou činností přetvářejí říční systém nad jezerem a ovlivňují transport splavenin.

Chráněné, ale ne zachráněné

Lokalita požívá ochranu od roku 1975, kdy byla vyhlášena národní přírodní památkou. Dnes ji spravuje AOPK ČR, celková rozloha chráněného území činí přes 70 hektarů. Ministerstvo životního prostředí nechalo zpracovat návrh plánu péče na období 2020–2028. Plzeňský kraj v roce 2019 podpořil vybudování naučné stezky.

Co v otevřených zdrojích chybí, je konkrétní termín a rozpočet velkého zásahu, třeba odtěžení sedimentů, které by trend alespoň zpomalilo. Veřejně oznámený harmonogram odbahnění jsme nedohledali. Bez aktivního zásahu bude jezero pokračovat v tom, co dělá posledních více než 150 let: pomalu se měnit v mokřad.

Co zmizí spolu s hladinou

Nejde jen o krajinářský fenomén. Odborný článek Berana, Beranové a Vrabce z roku 2024 dokumentuje v jezeře 13 druhů sladkovodních měkkýšů, v celé NPP pak 16 druhů. Zvlášť pozoruhodné jsou patrně početné populace škeble rybničné a velevruba nadmutého, mlžů vázaných na stojatou, dostatečně hlubokou vodu. Právě ti by při dalším mělnění přišli o domov jako první. Mokřadní druhy by přežily, ale charakter společenstva by se proměnil.

AOPK i v roce 2026 pořádá do lokality komentované vycházky; start je u železniční zastávky Mladotice, v NPP se návštěvníci pohybují výhradně po značených cestách. Jezero tedy stále existuje a stále stojí za cestu. Jen už to není ta dvacetimetrová tůň z roku 1872.

Kdo chce vidět otevřenou hladinu Mladotického jezera, má ještě čas. Ale hodiny tikají tempem dvou centimetrů bahna ročně, a nikdo zatím veřejně neřekl, že je hodlá zastavit.