Křivoklátská věž Huderka držela Kelleyho dva a půl roku. Útěk selhal kvůli vlhkosti

Anglický alchymista Edward Kelley prožil v křivoklátském vězení zhruba dva a půl roku. Pokus o útěk z věže Huderka skončil na skalách, protože lano nevydrželo.

Zdroj fotografie: Wector.sector / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Je noc a z okna čtverhranné věže na severozápadním rohu Křivoklátu visí provaz. Po něm se dolů spouští muž, kterého ještě nedávno oslovovali „rytíř z Imany“, a který vlastnil statky a směl za císařem do soukromých komnat. V polovině cesty vlákna povolí. Kelley se zřítí na skály pod hradbami a ráno ho stráže najdou v bezvědomí s roztříštěnou nohou. Alchymista, který sliboval proměnu olova ve zlato, narazil na obyčejnou hmotu: kámen, konopí, vlhko a tíhu vlastního těla. Tento příběh lze přitom datovat přesněji, než by se u legendy čekalo. Klíč leží v deníku jeho bývalého společníka.

Z císařské přízně do kobky Huderky: proč Rudolf II. alchymistu uvěznil

Kelley do Čech nepřišel jako nepopsaný list. Podle profilu na webu hradu Křivoklát působil v Anglii jako písař pod jménem Edward Talbot a v Lancasteru měl přijít o uši za padělání listin. Na kontinent dorazil po boku učence Johna Deeho. Do přízně Viléma z Rožmberka se dostal díky pověsti léčitele a díky slibům kamene mudrců, elixíru života i transmutace kovů. Pražská tradice ho usazuje do Faustova domu na Karlově náměstí.

Rudolfův dvůr byl pro takového muže ideální scénou. Prof. Vladimír Karpenko připomíná, že alchymii tehdy živil rozvoj metalurgie, zvědavost šlechty i měšťanů a svůdná vidina zlata. Kelley z toho vytěžil maximum: majetek, šlechtický titul i císařovu důvěru.

Zlom přinesl rok 1591. Podle hradního profilu zabil v zakázaném souboji Jiřího Hunklera. Uprchl, ale v květnu ho dopadli v Soběslavi a dopravili na Křivoklát. Za uvězněním se ovšem kromě vraždy skrýval i jiný motiv. Rudolf po něm požadoval recepty a návody k alchymistickým postupům, tedy tajemství, kvůli nimž ho kdysi zahrnul poctami. Neobměkčily ho ani přímluvy vlivných zastánců včetně anglické královny Alžběty. Podle nás dávala císařova tvrdost smysl: vězeň zavřený v kamenné věži nemohl odjet a své znalosti nabídnout jinému panovníkovi.

Věž Huderka zevnitř: kámen, šero a otvor v klenbě

Starší popis Křivoklátu uchovaný na Wikizdrojích řadí Huderku mezi nejtvrdší místa hradu. Pod věží se nacházel sklep a ještě hlouběji kobka, do níž vedl jen otvor v klenbě. Vězně tam spouštěli shora a stejnou cestou jim podávali jídlo, pokud nějaké vůbec dostali. Hradní profil uvádí, že právě v podzemní části Kelley strávil počátek věznění.

Jeho každodenní pobyt žádný dokument nepopisuje. Prostředí si ale umíme sestavit poměrně spolehlivě. Silné zdivo, které se ani v létě pořádně neprohřeje, minimum denního světla, studený vzduch stojící ve spodních patrech a skalní podloží táhnoucí vodu. K tomu psychický nátlak: císař chtěl výsledky, vězeň je slíbit mohl, ale doručit ne. Karpenko o Kelleym v rozhovoru pro Univerzitu Karlovu říká, že v alchymii byl podvodník, pravděpodobně však velmi zručný. V Huderce mu obratnost rukou nebyla k ničemu.

Návštěvníci mohou podle hradního profilu v přízemí věže nahlédnout zamřížovaným otvorem v podlaze do podzemní kobky. Aktuální prohlídkové okruhy zahrnují vězení, hladomornu, hradby i Velkou válcovou věž. Přístup k jednotlivým částem Huderky se proto vyplatí ověřit přímo na pokladně. Vstup na nádvoří je zdarma, dospělí zaplatí za okruhy 260 až 360 Kč a parkoviště leží 400 metrů od areálu.

Dva a půl roku podle deníku Johna Deeho

Křivoklátská tradice hovoří o dvou a půl letech. Údaj lze prověřit. Začátek kotví zpráva o dopadení v Soběslavi v květnu 1591, konec zapsal sám Dee. V soukromém deníku Johna Deeho stojí, že „Sir Edward Keley“ byl císařem propuštěn 4. října 1593.

Událost	Datum	Pramen
Dopadení v Soběslavi a převoz na Křivoklát	květen 1591	starší popis hradu
Propuštění z vazby	4. října 1593	Deeho deník
Dee se o svobodě bývalého druha dozvídá	5. prosince 1593	Deeho deník

Od května 1591 do začátku října 1593 uplynulo zhruba 29 měsíců. Dva a půl roku tedy sedí téměř na měsíc. Pozoruhodný je i dvouměsíční odstup mezi propuštěním a chvílí, kdy se novinka dostala k Deemu do Anglie. Ukazuje, jak pomalu tehdy putovaly zprávy, a vysvětluje, proč se o Kelleyho osudu tak snadno šířely zkreslené verze.

Zpuchřelé lano a vlhké zdi: anatomie jednoho pádu

Hradní profil líčí rozhodující okamžik střízlivě. Kelley se jedné noci spustil z žaláře po laně, „zpuchřelé lano“ neuneslo jeho váhu a on dopadl na skály. Starší popis se omezuje na přetržený provaz.

Proč lano selhalo? Dobová lana se pletla z konopí či lnu, tedy z rostlinných materiálů, které ve vlhku hnijí, plesniví a ztrácejí pevnost, aniž by to na první pohled prozradily. Pokud bylo lano propašované dovnitř a schovávané v kamenném prostoru s podzemní kobkou, kde vzduch trvale nasakoval vlhkost ze skály, máme podle nás nejpravděpodobnějšího viníka. Lano zřejmě poznamenané stářím a vlhkem přitom muselo nést dospělého muže v nejnáročnějším režimu: při spouštění, škubání a houpání u zdi. Každé zhoupnutí násobí zátěž. Stačilo jediné oslabené místo.

Následky byly kruté. Lékaři Kelleymu nohu amputovali. Přišel o zbytky císařovy přízně, a když ho Rudolf na podzim 1593 pustil, vycházel na svobodu zmrzačený muž bez dřívějšího lesku.

Od Křivoklátu k Hněvínu: druhé vězení a mlhavý konec alchymisty

Svoboda vydržela jen krátce. Kvůli dluhům a ztrátě zastání skončil Kelley znovu za mřížemi, tentokrát na hradě Hněvín nad Mostem. Prague City Tourism přidává motiv dalšího útěku za pomoci manželky Johany Westonové, při němž si měl zlomit i druhou nohu. Ashmoleova starší anglická zpráva zmiňuje spouštění po svázaných prostěradlech. Jako by se křivoklátská noc opakovala.

Podle hradních a populárních pramenů vzal Kelley v Mostě roku 1597 jed. Historička Jennifer Rampling v odborném článku upozorňuje, že okolnosti smrti jsou chabě zdokumentované, a za pravděpodobné datum považuje 1. listopad 1597. Deeho deník přitom už 25. listopadu 1595 zaznamenal zvěst, že Kelley byl zabit. Šlo o fámu, nikoli o úmrtní zápis. Ashmole sám přiznával, že pád při útěku je jen jedna z verzí.

Legendy si pak Kelleyho přivlastnily úplně. Scéna, v níž mu kat Mydlář při mučení odhalí uříznuté uši pod dlouhými vlasy, pochází z pera Josefa Svátka. Dnešní Hněvín je navíc replika z přelomu 19. a 20. století, kde turisté obdivují Kelleyho „alchymistickou dílnu“.