Klášter Rosa Coeli zničil vlastní probošt, když si vzal jeptišku. Zřícenina bez střechy dnes funguje jako magnet na esoteriky i past na vítr

Probošt Martin Göschl se v 16. století oženil s řeholnicí z kláštera, který sám spravoval. Komunita se rozpadla a chrám přišel o střechu. Dnes láká výletníky i hledače energie.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Je rok 1526 a v Dolních Kounicích sedí muž, který ještě nedávno patřil k nejmocnějším duchovním na Moravě. Martin Göschl, titulární biskup nikopolský a probošt ženského premonstrátského kláštera Rosa Coeli, píše moravským stavům a prosí o ochranu. Olomoucký biskup ho mezitím zbavil úřadu a král Ludvík vydal rozkaz k jeho vyhoštění. Göschl totiž udělal krok, který tehdejší církev považovala za nemyslitelný: přiklonil se k reformaci a vzal si za ženu jeptišku z kláštera, nad nímž měl dohlížet. Během několika let po této aféře se klášterní život v Kounicích rozpadl. Gotický chrám, kdysi pýcha Moravy, dnes stojí bez střechy a právě tahle syrová podoba z něj udělala místo, kam se jezdí za historií, za pověstmi i za zvláštním pocitem, který podle mnohých vyvolává jen máloco jiného.

Probošt Martin Göschl a jeptiška z vlastního konventu

Göschl, rodák z Jihlavy a premonstrát, nastoupil do čela kounického kláštera roku 1517. Nešlo o žádného venkovského kněze. Působil jako významná postava olomoucké církevní správy a nesl biskupský titul. O to hlasitěji zazněl jeho odklon od Říma. Regionální kronikářský text klade přestup k luterství do roku 1521, zatímco odborná studie v časopise Průzkumy památek pracuje s rokem 1525 pro sňatek a s rokem 1526 pro zásah biskupa i panovníka.

Jméno nevěsty prameny neuvádějí. Kronikáři i historici o ní mluví jen jako o „jedné z kounických jeptišek“. Ta anonymita je svým způsobem výmluvná: ženy z konventu se do dějin zapsaly hlavně tím, co se stalo s nimi, nikoli tím, kdo byly.

Podle nás právě tahle mezera dodává příběhu sílu. Čtenář i návštěvník si řeholnici dotváří sám a z prázdného místa v pramenech vyrůstá legenda.

Proč klášter Rosa Coeli zanikl: peníze, biskup a král

Milostná aféra posloužila jako nejsrozumitelnější symbol, pod povrchem se však odehrávalo mnohem víc. Göschl se podle odborné studie snažil zajistit sebe i svou novou rodinu z klášterního majetku a statky převádět do světských rukou. Na to už reagovala celá mocenská soustava: olomoucký biskup, moravské stavy i královský dvůr.

Klášter přitom nebyl v dobré kondici ani předtím. Archeologové z Archaie Brno připomínají dlouhodobé zadlužení kvůli nákladné stavbě a husitské vypálení kolem roku 1423. Göschlův skandál tedy dopadl na instituci, která už nesla staré rány. Rozklad pak proběhl rychle:

• 1526: biskup sesazuje probošta, král nařizuje jeho vyhoštění
• po Göschlově odchodu: jedenáct zbylých řeholnic volí nového probošta Jana
• 1527: panství přebírají do správy moravské stavy, poté Ferdinand I.
• 1537: královská komora prodává Kounice Jiřímu Žabkovi z Limberka

Dolnokounický zpravodaj uvádí, že po přepadení kláštera se jeptišky „rozutekly po království“. Areál od té chvíle sloužil hospodářským a světským účelům. Strahovští premonstráti ho sice roku 1699 získali a roku 1703 nechali opravený kostel vysvětit, brzy nato však přišel ničivý požár. Roku 1808 klášter koupil Jan Křtitel z Dietrichsteina a záchrana ruiny začala až v roce 1927 díky Komitétu pro záchranu památek.

Za pozornost stojí kontrast se samotnými počátky. Klášter založil kolem roku 1181 Vilém z Pulína, řeholnice dorazily z Louňovic a prvním proboštem se stal premonstrát Petr ze Želiva. Šlo o nejstarší ženský klášter na Moravě. A rozpadl se za necelých deset let.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Pověsti o vyvražděných jeptiškách a energie gotické ruiny

Tam, kde prameny mlčí, nastupuje lidová paměť. Nejpevněji zachycená pověst vypráví o nočním přepadení kláštera, při němž místní řezníci měli jeptišky vyvraždit. Zpravodaj ji sám výslovně řadí mezi místní pověsti. Historické jádro, tedy přepadení, útěk řeholnic a zpustošení chrámu, si fantazie postupně dobarvila krví.

Ke Kounicím se vážou i vyprávění o zazděných řeholnicích a neklidných duších. Výletní průvodce Velká dobrodružství popisuje Rosa Coeli jako prostor se „zvláštní energií“ a přirovnává ho k Panenskému Týnci, dalšímu oblíbenému cíli hledačů neobvyklých zážitků. Takový výklad patří do sféry osobního prožitku, pochopit ho ale lze snadno. Vstoupíte do hlavní lodi, nad vámi zeje obloha, mezi vysokými zdmi proudí vzduch a počasí se stává součástí architektury. Vítr se v torzu chytá, víří a zase uniká okenními otvory.

Dá se čekat, že právě tahle kombinace přitahuje lidi citlivé na atmosféru silněji než sebelepší výklad. Skandál z 16. století tu nezůstal uzavřený v kronice. Pracuje dál, protože každý návštěvník ví, že prochází místem, kde se kdysi něco pokazilo.

Filmová Rosa Coeli: od statečného kováře po Labyrint

Filmaři objevili kouzlo ruiny dávno před influencery. Czech Film Commission potvrzuje, že v troskách kláštera vznikly scény pohádky O statečném kováři z roku 1983. Český rozhlas k tomu přidává Četnické humoresky, snímek Hlas pro římského krále a seriál Labyrint.

Na pohádkovou stopu navázal i projekt Cesta statečného kováře, který patřil k lákadlům letošní sezony vedle koncertů Evy Burešové a Žalmana a nočních prohlídek. Ruina tak funguje současně jako chrám, kulisa i jeviště.