Kolem roku 1900 udeřila třetí morová epidemie. To vydláždilo cestu k několika zásadním změnám ve společnosti, jejichž potřeba už doutnala pod povrchem.
Možná bude tohle platit i pro současnou krizi. Právě teď totiž vědci napříč společenskovědními obory dumají, co bude vlastně koronavirová krize znamenat v dlouhodobém horizontu. Otázek je hodně a rozhodně se netýkají pouze zdraví. Může například přežít americký model zdravotnictví? Ukázala pandemie prázdnotu hlučných populistů jako Donalda Trumpa v USA nebo Bolsonara v Brazílii? To i další věci ukáže jen čas.
Třetí morová epidemie
Zatímco budou dumat, můžeme se trochu poučit z historie. To bude vyžadovat přesun v čase do roku 1900. Kousek před námi je pandemie chřipky z roku 1918. Naštěstí ale nový virus potřebuje pro svoje rozšíření několik ne zrovna častých podmínek. A obdobně tomu bylo u moru, kdy byly nakažené blechy z krys nuceny hledat nového hostitele, a to včetně lidí. Tohle se dělo například v jižní Číně a Hong Kongu v roce 1894, čímž začala třetí epidemie moru.
Je to přitom ne zcela známý případ a pro mnoho lidí se mor rovná tzv. černé smrti ze středověku. Neznámý status je způsoben hlavně skutečností, že nákaza byla nejhorší na jihu, kde si vyžádala asi 15 milionů obětí. V rámci Evropy šlo o tisíce, v USA pouze o stovky. Mor zasáhl hlavně nejchudší, kteří žili blízko sebe a také ve společnosti krys. Proces tedy přesně odpovídal velmi nerovným poměrům tehdejšího světa.
Vytížené přístavy a sebevědomý omyl
Z čilého přístavu se mor pomocí krys dostal na nákladní lodi. Ve srovnání s koronavirem to šlo pomalu a moru trvalo asi rok, než se dostal do vzdálených oblastí. Riziko vlastního nakažení nebylo ani tak vysoké jako u dnešního covidu-19. Šance na úmrtí byla ovšem dramaticky větší, konkrétně kolem 80 %. Dalším faktorem bylo to, že západní věda a lékařství se při střetu s morem tvářily velmi sebevědomě.
Kolem roku 1880 se odehrála bakteriologická revoluce a Robert Koch s Louisem Pasteurem určili mikroorganismy odpovědné například za tuberkulózu a choleru. Bylo to krátce před identifikací původce moru, ale stále nebylo jasné, jak se nemoc vlastně šíří. Zbývalo ještě víc jak 10 let do odhalení klíčového článku řetězu, tedy krysích blech. Soudilo se tedy, že nemoc se zkrátka přenáší přímo z člověka na člověka, což vedlo k nešťastným opatřením.
Co jsme se z třetí pandemie naučili?
Epidemie se liší a mezi tehdejším morem a dnešním koronavirem jsou jasné rozdíly. Stejné nemoci a stejná opatření mohou však mít různé efekty podle kontextu či národní mentality. Pandemie přímo nezpůsobuje národní hnutí, výhry nebo prohry politiků nebo zdravotní krize. Je však katalyzátorem pro mnoho procesů, které doutnají pod povrchem a čekají jen na spoušť. Stejně tak odhaluje reálnou funkčnost struktur, které se kvalitně jen tváří.
Tyto příklady dopadů naznačují, že současní badatelé – nejspíš bez ohledu na obor – by měli důkladně sledovat hlavně trendy, které existovaly už před koronavirem. Klasickými kandidáty na potenciální problémy jsou digitální sledování, sílící vliv Číny a také ostřejší lokální nacionalismus. Budoucnost ale předpovědět nedokážeme. Dost možná bude tato pandemie naopak bodem obratu, jenž nás nasměruje na cestu vývoje, kterou do té doby neviděl vůbec nikdo.
Jak podle vás bude vypadat postpandemický svět?
Zdroj: ScienceNordic
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6168
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9245
