Jak zkoušeli nacisté zamaskovat svoje zločiny aneb Snaha o systematické ničení důkazů o holocaustu

Byl to mrazivý den v okupovaném Polsku a Shmuel Beller věděl, že to může být jeho poslední. Jak se k Auschwitzu blížily ruské jednotky, Beller a ostatní vězni se od svých věznitelů dověděli, že musí tábor opustit. Rozběhl se do jednoho ze skladišť a prohrabal se kopou oblečení – pozůstatků 6 000 tisíc Židů poslaných každý den do plynových komor. Nakonec našel, co hledal: pár poměrně pevných kožených bot.

Na šedesát tisíc prchajících vězňů

Beller byl jedním z 60 000 vězňů donucených k tomu, co je dnes známo jako Auschwitzský pochod smrti – součást nacistického šíleného spěchu ve snaze utéct Spojencům během ledna 1945. Jak se vojska Rusů a Američanů blížila, pokusili se Nacisté rozebrat tábory a zakrýt svoje zločiny. Jenže nic nemohlo zakrýt temnou pravdu o táborech smrti, ve kterých zavraždili 1,1 milionu lidí. Během následujících týdnů se přesunula většina zbývajících vězňů.

iZdroj fotografie: Pixabay

Největší koncentrační tábory sestávaly z více jak 42 000 budov a kremačních zařízení. Zbývající chovanci pochodovali desítky i stovky mil do dalších táborů blízkých i vzdálenějších. Během přesunů Nacisté vraždili ty, kteří se pokusili uprchnout a stříleli opozdilce a to včetně žen a děti natolik vyčerpaných z hladu a brutálních podmínek, že se neudrželi na nohou. Bellera zachránily ty kožené boty, zatímco kolem cesty stáli běžní Němci a pozorovali pochodující vězně.

Cestou necestou ledem a bouřemi

Beller si později vzpomněl, jak kráčeli skrze led, sníh a blizzard. Jeho vzpomínky byly součástí programu historie Nadace Shoda, který zachovává svědectví obětí Holocaustu. Poslední dny v Auschwitzu byly ve znamení chaosu, zbabělosti a snahy zničit jeden z nejefektivnějších nástrojů Třetí říše na kompletní vyhlazení Židů v Evropě. Koncem roku 1944 bylo jasné, že německé armády – kdysi mocná vojenská síla – jsou odsouzeny k okázalé porážce.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jakmile začala v samotném Německu kolabovat jak vláda, tak i armádní složky, špičky velení na místě i v okupovaném Polsku musely přemýšlet o konci. V prosinci 1844 vydal Himmler jakožto hlavní architekt Holocaustu, příkaz zničit plynové komory v největším komplexu Auschwitz Birkenau. Při osvobození zůstalo v táborech jen 7 000 vězňů, které Rudá armáda začala ihned krmit a ošetřovat. Polovina jich zemřela hladem, na nemoci nebo vyčerpání, polovina se začala zotavovat.

Zdroj: History