Nejznámějšího sériového vraha, který řádil v Anglii ke konci 19. st., se nepodařilo nikdy dopadnout. Na svědomí má přitom několik životů žen, které nemilosrdně zavraždil. Ani jejich přesný počet není znám. Strážníkům vždy unikl jen o vlásek a v dopisech se jim nestydatě vysmíval. Podle webu Britannica se jedná o jednu z nejhorších tragédií, která Spojené království kdy potkala. Škoda, že se nikdy nepodařilo zjistit, kdo má všechna ta zvěrstva na svědomí.

Tajemství si vzal do hrobu

Kolem série vražd v anglických ulicích stále zůstává plno nezodpovězených otázek, jež dávají vzniknout různým verzím legend a konspiračním teoriím. Jedinou podloženou skutečností zůstává, že v londýnské čtvrti Whitechapel se během necelých tří let objevilo celkem 11 brutálně zavražděných žen, z jejichž smrti nebyl nikdy nikdo usvědčen.

Akt šílenství, který nemá obdoby: Před 45 lety donutil Jim Jones svou sektu o 909 členech k hromadné sebevraždě

Definitivní počet obětí není znám

Podle prohlášení tehdejšího komisaře metropolitní policie Melvilla MacNaghtena z roku 1894 má Jack Rozparovač na svědomí 5 obětí, které bývají označovány jako „kanonická pětka“. Podle historiků se však nejedná o přesný počet obětí, ten se může pohybovat ve výši několika desítek, jež byly v té době nacházeny po celém Londýně nebo i v jiných částech Anglie.

Příběh začíná na konci léta

Oficiálně uznávaná teorie datuje nalezení první oběti Jacka Rozparovače na pátek 31. srpna 1888. Tělo zavražděné ženy měl najít územní konstábl John Neil v ulici Buck’s Row. Oběť měla údajně ležet na zemi s téměř oddělenou hlavou od těla a pomuchlaným oblečením. Vzápětí na místo činu dorazili i další strážnici a započali vyšetřování.

iZdroj fotografie: Public Domain

Vražda beze svědků

Dva vozkové údajně narazili na ženino tělo, avšak neviděli smrtící ránu, tak jen urovnali vykasanou sukni a vydali se hledat policistu, kterého následně přivedli na místo. Ani zaměstnanci nedalekých koňských jatek neslyšeli žádný křik ani nic podezřelého. Podle webu Biography však teorii, že bylo tělo na místo přemístěno až po smrti, zamítl koroner Wynne Edwin Baxter.

I když vraždy v londýnských ulicích nebyly nijak ojedinělé, pozornost přitáhlo především jejich brutální a chladnokrevné provedení. Co bylo motivem těchto odporných činů a kdo byl oním hledaným vrahem, se už dneska nikdo nedozví. Někteří věří, že se nikdo nerozhodne být masovým vrahem dobrovolně, ale je k tomu vlivem různých okolností předurčen, o čemž jsme psali již dříve na stránkách VědaŽivě.