Historie biologických zbraní je stará tisíce let. Ale teprve s příchodem moderní doby začaly svět ohrožovat mnohem více než kdy předtím.
Pojem biologická zbraň se vztahuje na jakýkoli mikroorganismus (bakterie, houba či virus), případně toxin. To jsou jedovaté sloučeniny produkované právě mikroorganismy. Biologickou zbraní se taková látka stává v případě, že je nalezena v přírodě a lze ji použít k usmrcení nebo zranění člověka. Pokusy o použití biologických bojových látek lze přitom vysledovat až do středověku, nejjednodušším příkladem jsou otrávené šípy.
Všestranné použití mrtvých těl
Například skytští lučištníci kontaminovali své šípy tak, že je namáčeli do rozkládajících se těl, případně krve smíchané s trusem. Tyto praktiky lze vystopovat do roku 400 před Kristem. Římské, řecké i perské prameny z období kolem roku 300 před Kristem pak uvádí taktiku použití mrtvých zvířat ke znečištění studní a dalších vodních zdrojů. Vojevůdce Hannibal při bitvě u Eurymedonu v roce 190 před Kristem použil jedovaté hady.
Nádoby plné těchto plazů byly páleny na nepřátelské lodě. V bitvě u Tortony ve 12. století zase Barbarossa otrávil studně použitím rozkládajících se mrtvol vojáků. Při obléhání Kaffy ve 14. století tatarské jednotky zasypaly město mrtvolami nakaženými morem. Cílem bylo způsobit mezi obránci epidemii. Tento postup zopakovali Rusové v roce 1710. Obléhali tehdy Švédy v Estonsku a katapultovali na ně ty, kteří zemřeli na mor.
Ženevská dohoda a druhá světová válka
Za první světové války pracovali němečtí vědci s bakteriemi antraxu, vozhřivky či cholery, které chtěli použít hromadně proti nepříteli. Snažili se vyvinout nakažlivější formu rzi pšeničné pro likvidaci protivníkovy úrody. V Petrohradě byl rozšířen mor. V roce 1925 podepsalo 108 zemí Ženevský protokol. V této mnohostranné dohodě bylo zakázáno použití infekčních agens jako zbraní. Za 2. světové války vyvíjelo japonské vojsko biologické zbraně v Mandžusku.
Na bloku 731 byly prováděny experimenty na zajatcích. Více jak 3 000 obětí bylo vystaveno moru, antraxu, syfilidě a dalším patogenům. Cílem bylo jejich vylepšení pro bojové použití, některé oběti zemřely na infekce, jiné byly popraveny. V roce 1942 vytvořily Spojené státy Vojenskou zpravodajskou službu, kde byly jako potenciální zbraně zkoumány například antrax a botulotoxin. Do června 1944 jich byl dostatek k odražení Německa.
Zákaz výroby, vývoje a skladování
Britové nezůstávali pozadu a testovali antraxové bomby na ostrově Gruinard u severozápadního pobřeží Skotska. To probíhalo v letech 1942–1943 a následně měly být připravovány a skladovány granuláty doplňkové stravy skotu obohacené o antrax, kterými by byl otráven německý skot. V 50. a 60. letech 20. století pokračovaly USA ve výzkumu širokého spektra biologických zbraní pro potenciální nasazení. Spolu s tím byla testována odolnost měst i například metra proti biologickému útoku.
Biologické zbraně se obecně počítají mezi zbraně hromadného ničení a celosvětově je zakázán jejich vývoj, výroba i skladování. Tato skupina je navržena pro usmrcení velkého počtu osob či způsobení velkých materiálních škod. Podle definice NATO jde o zbraně s vysoce ničivým účinkem, které mohou být použity k rozsáhlému ničení živé síly, infrastruktury nebo jiných zdrojů. Patří sem mimo biologických také zbraně chemické a jaderné.
Jak nejblíž jste se setkali s biologickou zbraní?