Ve 3. patře Eiffelovy věže se ukrývá byt. A. G. Eiffel se kvůli němu stal terčem nenávisti

Její designér Gustave Eiffel si v jejím vrcholu dokonce navrhl soukromý byt. A teď se v prvním patře otvírá další, který bude normálně dostupný. A 4 šťastlivci měli možnost si ikonu Paříže užít naprosto jedinečným způsobem. Respektive měli možnost takový pobyt vyhrát v době UEFA Euro 2016, a to na celý měsíc. Není to ovšem první a jediná ubytovací kapacita, kterou dominanta hlavního města Francie disponuje. Eiffel si totiž navrhl vlastní.

Ubytování na vrcholku ikonické věže?

Přímo na vrcholku věže se nachází malý byt, který je nyní součástí veřejné prohlídky. Během svého života byl Gustave Eiffel „objektem veřejné závisti“ mezi většinou Pařížanů. Nebylo to ovšem kvůli návrhu jednoho z nejslavnějších monumentů. Bylo to spíš kvůli tomu, že si v onom monumentu vytvořil byt, do kterého neměl přístup prakticky nikdo další. Podrobněji situaci rozebírá kniha Henriho Girarda „The Eiffel Tower of 300 metres“.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Autor vysvětluje, že mnoho obyvatel nabízelo „malé bohatství“ za to, aby v tomto bytě mohli strávit byť jen jednu noc. Eiffel to však systematicky odmítal. Občas ovšem přijal nadmíru prestižní hosty, například Thomase Edisona. Na rozdíl od vědeckého zázraku ocelových tvrdých linií je ubytování útulné a romantické. Tapety, dřevěný nábytek a olejomalby na zdech. Rozhodně místo, ze kterého se chcete kochat městem.

Malý byteček jen pro zvané

Návštěvníci Eiffelovy věže měli původně do tohoto prostoru vstup striktně zakázán, což by vynálezce nepochybně potěšilo. Pak se ovšem obydlí ve výšce 304 metrů nad zemí otevřelo i jim. Konečně tak mohou do soukromého prostoru nahlédnout i obyčejní smrtelníci a zakusit atmosféru tohoto záviděníhodného ubytování. Alexandre Gustave Eiffel se kromě proslaveného návrhu Eiffelovy věže zapsal do historie i návrhem Sochy svobody z roku 1885.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Narodil se v Dijonu a jeho matka obchodovala s uhlím, což rodinu dostatečně zajistilo. Studoval nejdříve na Lycée Royal de Dijon a později v Paříži se specializací na chemii. Promoval roku 1855, vystřídal několik pracovních míst a nakonec šéfoval konstrukční společnosti. S podporou belgického inženýra Téophile Seyriga se účastnil mezinárodní soutěže o stavbu železničního mostu o délce 160 metrů v Portugalsku.

Revoluční stavby bez velkých nákladů

Jeho návrh vyhrál díky nízkým nákladům a obsahu zcela jedinečných prvků. Navrhl také pavilon La Ruche v Paříži, který se stal stejně jako věž orientačním bodem města. Jím navržené stavby měly obecně velké společenské i politické dopady po celém světě. Mosty dle jeho návrhů se objevily na mnoha místech a šetřily náklady. Práce na nich totiž nevyžadovaly speciální kvalifikaci, mohli být tedy najati běžní dělníci naprosto odkudkoli.

Ikonická věž měla na Paříž obrovský dopad. Stala se středobodem světové výstavy z roku 1889 a do města přitáhla miliony lidí. Rychle se změnila v turistickou atrakci a do ekonomiky tak přinesla značné sumy. Původně byla přitom zamýšlena jen jako dočasná stavba. Rychle se však stala symbolem celé Francie a dala místním důvod být na svou zemi skutečně pyšní. Socha svobody byla pak darem přátelství a respektu Francie vůči Spojeným státům.