Kočky měly ve starověkém Egyptě zvláštní postavení. Za jejich urážku lidé platili životem

Že Egypťané kočky milovali je velmi známý fakt. Půvabné zvíře a predátor dosáhlo božského postavení a stalo se pevným členem tehdejší společnosti.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Svědčí o tom malby na hrobkách, složité dekorace i majestátní sochy. Rituální zabíjení bylo povoleno, jakékoli tristní zacházení mimo něj bylo ale konečnou pro dotyčného. Své postavení si tato zvířata udržela po staletí, a prameny ho popisují velmi pečlivě. Ztratila ho až s příchodem křesťanství. V údolí Nilu ovšem kočky domestikovány nebyly a nejstarší důkaz jejich ochočení pochází z Blízkého východu, kraje známého jako úrodný půlměsíc.

Lovec, farmář, kočka, myš

První zemědělská revoluce udělala z lovců a sběračů farmáře, takže opustili kočovný život. Změnu provázely nové technologie a vznikly tak první komplexní společnosti. Nadbytek jídla vedl k rozvoji civilizace. Velké sýpky, na kterých obyvatelé záviseli, však stále ohrožovali hlodavci a další škůdci. Právě tehdy se kočka stala pevnou složkou dějin, protože místní divoké kočky se dostaly do vesnic, kam je přitahovala právě koncentrace hlodavců.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Lidé si záhy jejich význam uvědomili, nechávali jim zbytky jídla a podporovali jejich přítomnost. Na lidi si kočky postupně zvykli, oproti naprosto ochočenému psu v nich ale kus šelmy zůstal. Nejstarší důkazy o společném soužití kočky a člověka pocházejí z Kypru. Badatelé tu odhalili hrobku starou 9 500 let, kde byla s majitelem pohřbena právě mourovatá kočka. Nejvyššího postavení ovšem savec dosáhl mimo břehy ostrova.

Na hrobkách, malbách i jako socha

Jedno z prvních znázornění je freska z hrobu úředníka Baketa III. (nejspíš 21. století před Kristem), která ukazuje boj kočky a polní myši. Slavná freska z Nebamonovy hrobky ukazuje nádherně malovanou kočku. Útočí na ptáka a svého majitele doprovází na lovu. Toto přes 3 500 let staré zvíře je zobrazeno v takovém detailu, že ho lze srovnávat s díly starých mistrů. Na malbách se ukazuje pohyb kočky od venkova do intimity domácího prostředí.

Ačkoli se stala pevným členem domácnosti na venkově i ve městě, dají se tyto představy vykládat různě. Malby měly v Egyptě také symbolický význam, kočka se často nacházela pod židlí ženy a symbolizovala plodnost. Doplňovala tak motiv psa pod židlí muže. Nejlepší ukázkou silného pouta jsou však kočičí sarkofágy. Korunní princ Thutmose, nejstarší syn faraona Amenhotepa III., pohřbil milované zvíře ve vápencovém sarkofágu.

Božské vtělení ochrany i pomsty

Egypťané měli kočky za určité boží vtělení, platilo to i pro další zvířata. Byly respektovány pro svou zuřivost při lovu i klidnou ochranu domácnosti. Tyto vlastnosti sdílí kočka se svým velkým bratrancem, králem zvířat, lvem. I kočičí bohyně Sachmet, válečnice a ochránkyně faraonů, nosila hlavu lvice. Podle mýtu o stvoření světa byla dcerou slunečního boha Ra, který ji poslal potrestat lidi za jejich zločiny. Dělala to ale tak ráda, že ji musel uklidnit.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Nejznámější kočičí bohyní byla ale Bastet spojená s mateřstvím, domovem a plodností. Chránila rodinu, hlídala děti a ženy před chorobami. Právě na její počest vzniklo množství amuletů a sošek a jí zasvěcené chrámy najdeme po celém Egyptě. I ona však měla temnější stránku, kdy se změnila v děsivé a mstící se stvoření. A spolehlivým způsobem, jak ji urazit, bylo ublížit některé z koček, což bohužel učinil jeden římský vyslanec. Zaplatil životem.

Kolik koček zatím prošlo vaším životem?

Zdroj: ScienceDirect